Výstup na Watzmann, třetí nejvyšší horu Německa

Náročný okružní trek na Watzmann v Berchtesgadenských Alpách

Nástupní místo

Nástupní místo na trek je pod vesnicí Ramsau v místě zvaném Wimbachbrücke, kde je velké placené parkoviště s automatem. My jsme za tři dny parkování platili 20 Eur. Parkoviště je hned vedle hlavní cesty po levé straně přes řeku, pokud pojedete z Berchtesgadenu do Ramsau. 
 

Popis treku

1. den

Trek jsme začali v místě Wimbachbrücke kousek pod vesnicí Ramsau, kde jsme na parkovišti nechali auto. Parkoviště v sezóně slouží hlavně pro turisty, kteří se chystají do soutěsky Wimbachklamm, prý nejkrásnější horská soutěska Bavorska. To je hlavní atrakce a my jsme ji taky navštívili. Vstupné bylo 5 Eur a rozhodně stojí za návštěvu.

Chodník v soutěsce vede po pravé straně a z levé padají co kousek vodopády, krásné místo. Od soutěsky jsme se vydali po široké cestě která vede k chatě Berggaststätte Wimbachschloss. Ta byla i začátkem listopadu otevřená a načepovali nám výborný Weissbier (foto).

Od chaty jsme pokračovali dále údolím Wimbachtal po pohodlném širokém chodníku k další chatě Wimbachgrieshütte. Nad chatou začíná nejzajímavější část údolí Wimbach. Jdete po obrovských nánosech suti které se tu časem usadily, z ní vyčnívají stromy jako torza (foto), některé už uschly, některé dál bojují. Podle některých kmenů vyčnívajících z kamene se dá tipovat po jaké vrstvě nánosu suti jdete. Místy to bude několik metrů. A v těchto místech jsme si našli místo na přespání, kousek od odbočky na Watzmann.
 

2. den

Druhý den jsme u rozcestníku odbočili doleva na Watzmann 2 713 m n. m. Rovně chodník pokračuje do sedla Trischübel kde se je další křižovatka cest. My jsme se po několika stech metrech vedoucí po dně Wimbachtalu dostali k nástupu na samotný kopec. A tady pohodlné procházení končí.

Stezka okamžitě mění sklon a prudce stoupá vzhůru. Zpočátku je to jasný celkem bezproblémový chodník, v nejprudších pasážích zajištěný řetězy ale bez nějakých záludností (foto). Takto jsme stoupali asi do výšky 1 800 m n. m., kde se na malý kousek stezka narovnává u malé horské louky, kde je poslední možnost nabrat z potoka vodu.

Od tohoto místa už na vodu nenarazíte. Ještě asi 500 metrů je pak chodník jakž takž normální a pak začne asi kilometrový krajně nepříjemný úsek, po kterém chůze není chůzí protože jdete v podstatě po ujíždějící haldě dva kroky dopředu a krok dozadu, místy se neobejdete bez pomoci rukou.

Svah je opravdu velice strmý a nepříjemný. Za ty léta co chodím po horách jsem už toho po nějakých suťových svazích našlapal dost ale tento byl nejvíc nepříjemný. Věděl jsem o tom dopředu a proto jsme z tohoto důvodu provedli výstup na Watzmann z této strany. Jít tento úsek opačně dolů by znamenalo si výrazně zničit obuv o nohách nemluvě.

Výstup pak pokračoval dál přes skalní prahy kde jsme museli zapojit i horní končetiny (foto) a asi po třech hodinách výstupu jsme se dostali na samotný hlavní hřeben kdy se pod vámi najednou otevře pohled jako z letadla na jezero Königsee . Od místa kde se dostanete na hřeben už to není k jižnímu vrcholu daleko. Watzmann má tři vrcholy, z nichž nejvyšší je prostřední vysoký 2713 m n. m. Na jižním vrcholu začíná ten pravý přechod Watzmannu. My jsme si tady oblékli feratové sety a nasadili nesmeky, protože značná část stezky byla v listopadu pod tvrdým zmrzlým sněhem (foto).

Za normálních podmínek (v létě za sucha) není přechod technicky nijak zvlášť náročný. Ale v případě mokra nebo sněhu se náročnost rapidně zvyšuje. Zajištěných úseků není mnoho ale my jsme byli i za to málo v našich podmínkách velice vděční. Stezka je vedená místy s velkou expozicí, tady lidé trpící závratí nemají co dělat. Jdete v podstatě pořád nahoru dolů, když už si myslíte že už se konečně drápete na hlavní vrchol, tak se zase objeví další hromada kamene, kterou musíte přelézt. Je to prostě nekonečné.

Před posledním výšvihem na hlavní vrchol jsme šli po stezce která vede po hraně východní stěny Watzmannu. Tady se doporučuju zastavit a pokochat se pohledem dolů na Königsee a kostel Sv. Bartoloměje. Stojíme na nejvyšší stěně východních Alp, téměř dva kilometry vysoké zdi. Pohled opravdu jako z letadla. Po třech hodinách lezení po hřebeni jsme dosáhli hlavní vrchol Watzmann-Mittlespitze 2 713 m n. m. Výhled z něj je parádní. Vidět je Dachstein, Hochkönig, Steiner Meer, Hochkalter, na jihu pak celé pásmo Vyskokých Taur.

Dlouho jsme se nahoře nezdržovali, protože přece jen už jsou v listopadu dny podstatně kratší a nechtěli jsme aby nás chytla tma. Tak jsme pokračovali našeho cílového místa pro tento den, na severní, nejnižší vrchol Watzmannu,  Hoheck vysoký 2651 m n. m., na kterém se nachází bivakovací chatka. Na tuto chatku jsme dorazili asi po dalších dvou hodinách lezení a ukončli jsme zde náš náročný den.

Jen pro info: do chatky se vleze na přespání 6 osob, maximálně 7-8 ale to je opravdu maximum. Někde jsem četl že se do chatky vleze 20 lidí. Tak to ani náhodou, jedině že byste stáli a i tak budete jak sardinky.
 

3. den

Třetí den nás už čekal jen sestup dolů k autu. Je to náročný, nekonečný deset kilometrů dlouhý sešup, na kterém klesnete o dva kilometry do údolí. Prvním opěrným bodem kterého jsme během sestupu dosáhli byla obrovská chata Watzmannhaus, která byl už ale mimo provoz.

Od chaty už vede normální pohodlný chodník který je ale pořád dost prudký. No a po opravdu nekonečném asi čtyřhodinovém sestupu jsme dorazili na parkoviště. 
 

Vybavení

Doporučuji vzít si trekové hole, sestup je opravdu náročný a kolena a stehna jsem cítil ještě několik dní. Pro ferratovou část určitě ferratový sed, přilbu a v zimním období určitě mačky. Pořádné trekové kotníčkové boty jsou snad samozřejmostí, stejně jako vrstvené oblečení (i náhradní vrstvy pro převlečení) s nepromokavou budnou.
 

Webkamery v okolí Watzmannu

Hintersee: Blaueishütte (1680m) − DAV

Při plánování treku sledujte počasí v blízkém okolí hory Watzmann:

Počasí v obci St. Bartholom (Svatý Bartoloměj)

Hintersee: Blaueishütte (1680m) − DAV

Doporučuji sledovat krátkodobou předpověď také na windy.com
 

Náročnost

Okružní trek na Watzmann je těžkou, dlouhou tůrou s velkým převýšením. Přístup pod kopec je pohodlný po lesní cestě až k horské chatě Wimbachgrieshütte. Od chaty je široký chodník až pod samotný nástup na Watzmann. Samotný výstup místy po nepříjemné prudké šotolině, místy lezení po skále za použití rukou. Vrcholový hřeben je náročná dlouhá exponovaná trasa, zajištěná jen sporadicky a to v místech kde by to ani nebylo třeba a naopak kde by jste byli za nějaký ten kousek železa rádi tak jištění není.

Během naší návštěvy byl hřeben místy pod zmrzlým sněhem a i když jsme použili kvalitní nesmeky tak přechod hřebene byl boj. Mačky by byly daleko lepší. V létě nebo v podmínkách bez sněhu není pro turistu zvyklého pohybovat se v exponovanějších místech potřeba feratový set. My jsme v podmínkách jaké panovaly na trase byli rádi že ho máme. Bez něj by to byl hazard se životem. Přilba je vhodná v kterémkoliv období.  
 

Dostupnost vody

S vodou je od nadmořské výšky asi 1 800 m n. m. veliký problém. Během přechodu celého hlavního hřebene Berchtesgadenských Alp nenatrefíte na sebemenší zdroj vody. Je třeba s tím počítat a mít dostatečnou zásobu vody. My jsme měli 3 litry na osobu na dobu přechodu hřebene (3 dny, 2 noci), ale v horkých dnech to asi nebude stačit. 
 

Možnosti přespání

První noc jsme přespali v údolí Wimbachtal, kousek vedle chodníku vedoucí k odbočce na Watzmann. V těchto místech není problém najít kousek rovnější plochy na přespání. Druhou noc jsme přespali v bivakovací chatce na vrcholu Hoheck.  
 

Vrcholy

Vystoupali jsme na tři hlavní vrcholy druhé nejvyšší hory Německa Watzmannu. Z celého hlavního hřebene hory jsou nádherné výhledy na všechny strany. Jak do dálky na Vysoké Taury, Dachstein nebo Hochkönig, tak dolů na jezero Königsee nebo doliny Wimbachtal.  
 

Nebezpečí

Tady šelmu nepotkáte, maximálně pokud budete mít štěstí, uvidíte alpského kozoroha a na sto procent potkáte spoustu kamzíků a svišťů. Na tomto treku jsou největším nebezpečím kluzké kameny a mokrá skála. Osobně jsem necítil nijak příjemně na většině exponovaných úseků pod ledem. Míst kde se můžete zřítit o kilometr níž je mnoho. Přechod hřebene Watzmanu je ve spoustě průvodcích značený jako ferrata, ale do klasické ferraty to má daleko. Jištění je v podstatě sporadicky na několika místech.  
 

Jídlo

Po letech zkoušení nakonec bereme např. ovesné kašičky z Lidlu, ve zdravých výživách se dají koupit výborné instantní polévky, nic to neváží a najíte se celkem dobře. Zkoušeli jsme i dehydrovanou stravu, ale ta mi moc nechutnala. Jinak klasické proteinové tyčinky, čokolády a vždycky aspoň jedno pivo v plechu. Použité plechovky si samozřejmě vždy bereme zpět do civilizace. Během sezony se dá najíst ve horských chatách, které jsou na trase.  
 

Zajímavosti

Trasa vede Národním parkem Berchtesgaden, přes druhou nejvyšší horu Německa. Zajímavým místem je celé údolí Wimbachtal a v něm krásná soutěska Wimbachklamm. Tůra se dá jít i opačným směrem. ale z důvodu náročnosti a nepříjemného terénu to nedoporučuji.