Výstup na horu Schüttkogel v Rottenmannských Taurách

Nenáročný treking v nejsevernější části Rottenmannských Taur

Nástupní místo

Výstup jsme začali v obci Oppenberg, do které vede silnice z města Rottenmann. Poblíž nástupu na značenou cestu není žádné parkoviště a všude jsou cedule soukromý pozemek. Proto jsme se zeptali jednoho místního domorodce, který nám povolil parkovat u silnice u jeho domu. Noc před výstupem jsme přespali na začátku louky za posledním stavení ve vesnici, ale ráno nás místní sedlák dost nekompromisně vyhnal.
 

Popis treku

Po lehkých problémech najít místo k zaparkování jsme brzy ráno vyrazili směrem k hoře Schüttkogel po značené cestě 942b. Od auta jsme ušli asi 200 metrů, poté jsme odbočili z asfalkty a začali stoupat po široké cestě směrem k horám. Cesta vede lesem, ale brzy se otevírají výhledy na okolní hory.

Asi po 2 kilometrech se cesta stočí a prudce stoupá kolem potoka. Tak jsme došli do krásného horského kotle (foto) pod horou Schüttkogel. V dáli se již ukazovaly okolní horské celky, např. Grimming. V horském kotli bylo ještě stále dost sněhu a tak jsme měli lehké problémy s orientací.

Stezka vede řídkým lesem, ale my jsme úspěšně ztratili značku. Proto jsme se nestočili hned na boční hřeben hory Schüttkogel, ale šli jsme stále rovně. Nebyl to ale problém, sníh se nebořil, naopak usnadňoval výstup. Díky tomu jsme se napojili na značku na hřebeni mnohem výš, kousek pod vrcholem.

Z hřebene jsou již krásné výhledy (foto) i na samotné Rottenmannské Taury. Po chvilce odpočinku jsme vyrazili na vrchol a brzy jsme byli u vrcholového kříže. Počasí nám naštěstí přálo, tak jsme si dopřáli přestávku na focení a svačinu.

Po odpočinku jsme pokračovali z vrcholu Schüttkogel po úzké stezce, kde již není značka (foto). Sestoupili jsme do sedla mezi horami Schüttkogel 2 049 m n. m. a Tiefenkarspitze 1 997 m n. m. a pokračovali na druhou jmenovanou horu. U jejího vrcholu jsme se stočili a pokračovali po úzkém hřebínku na horu Horninger Zinken 1 989 m n. m.. Sice zde není značka, ale lehce vyšlapaná stezka zde je. Navíc se jde v otevřeném terénu, tak není problém s orientací.

Po zdolání vrcholu Horninger Zinken jsme sestoupili do sedla a zde jsme se rozhodli opustit hřeben a po horské louce (foto) jsme sestoupili zpět do horského kotle. Sestup je prudší, ale terén je příjemný, ani to neklouzalo. V horském kotli jsme se napojili na značku a po ní se vrátili zpět k autu ve vesnici Oppenberg.

Jako většina dalších treků v Rottemannských Taurách i tento je typický svojí liduprázdností. Hledáte-li alpský trek bez lidí, kdy si více vychutnáte nádhernou příorodu, choďte po Rottemannských Taurách!
 

Náročnost

Klasická horská túra, část vede po značené cestě, část ve volném terénu. Do horského kotle se jde po široké cestě, poté jen po stezce až na vrchol. Z vrcholu Schüttkogelu jsme šli po hřebeni, byla zde vyšlapaná úzká stezka. Zpět do údolí jsme seběhli po louce. Sestup byl prudší, ale bez problémů. Je dobré mít aspoň trošku kondičku, převýšení je kolem 1 200 výškových metrů. Psi a trénované děti trasu zvládnou.
 

Dostupnost vody

Na trase není žádná horská chata, v údolí je však dost malých potůčků, odkud lze doplnit zásoby. Nám stačilo asi 2 litry vody na osobu.
 

Možnosti přespání

Noc před výstupem jsme přespali pod širým nebem na louce za posledním stavením v obci Oppenberg. Ráno nás však vyhnal majitel louky. Byl dost nekompromisní. V okolí jsme žádné dobré místo na přespání bohužel nenašli.
 

Vrcholy

Z vrcholu Schüttkogelu 2 049 m n. m. jsou skvělé výhledy na velkou část Rottenmannských Taur. Jsou vidět také Totes Gebirge nebo Dachstein. Na popisované trase vystoupáte kromě Schüttkogelu  také na vrcholy Horninger Zinken 1 989 m n. m. a Tiefenkarspitz 1 996 m n. m.
 

Nebezpečí

Trasa není technicky náročná. Až na vrchol hory Schüttkogel vede značka, takže zde není žádný orientační problém. Další část trasy vede po neznačené stezce. Ta je úzká, ale také bez problémů schůdná. Hřebnínek hory Hornginger Zinken je ze začátků poměrně úzký a byly zde sněhové převěje, kterým jsme se museli vyhnout. Na tomto úzkém hřebínku jsme také narazili na zmiji, ale ta měla větší strach než my.
 

Jídlo

Na trase není žádná horská chata. Je nutné mít vlastní zásoby. Dobrá je čokoláda na doplnění energie, lehká svačina a min. 2 litry vody na osobu.