Julské Alpy / Slovinsko
Léto
31. 08. 2007
↑ 1670 m
↓ 1670 m
9.4 km
7 hod.
max. 2547 m n.m.
min. 1514 m n.m.
Výstup můžete začít v sedle Vršič kde se ale platí parkovné - když jsem tam byl naposledy v roce 2015 tak to bylo 10 Euro. Navíc bývá parkoviště i cesta obsypána auty a je problém zaparkovat. To se děje samozřejmě hlavně v plné sezoně. Lepší je nechat auto asi 400 metrů pod sedlem směrem na K. Goru u chaty Erjavčeva koča, kde se neplatí a je tam klid a prázdno. Sedlo Vršič je strategickým bodem pro další tůry v okolí a cesta přes něj spojuje Kranjskou Goru na severu s Bovcem na jihu.
Naši horskou túru začínáme na parkovišti u Erjavčevovy chaty kde jsme nechali auto. Rozcestník nám spolehlivě ukázal cestu která vedla zpočátku modřínovým lesem a asi po dvou kilometrech jsme došli ke křižovatce tras. Vpravo bychom došli k chatě Poštarski dom a dál na sedlo Vršič ale my jsme se dali vlevo přímo pod severní stěnu Prisanku. V podstatě hned u nástupu na stěnu začínají ocelová lana která usnadňují začátek výstupu.
Zpočátku je to spíš takový travers ale po pár metrech se trasa napřimuje víc kolmě vzhůru. Lana pokračují dál až nás vyvedly do míst kde je porost kosodřeviny a chodník v serpentinách dál stoupá nahoru aby jsme po dalších několika desítkách metrů opět zatli ruce do lan. Trasa se kroutí po stěně, není to nijak složité, ale už vidíme klíčové místo výstupu. Je to asi 20 metrů dlouhá záležitost, kde je třeba dát si větší pozor. Hlavně v závěru, kde větší chlapi mají problém vlézt se do úzkého komínu. Opravdu pro chlapy kolem 90 kg je problém se tudy proplazit, hlavně s batohem na zádech. Když jsme se prodrali tímto komínem a popolezli ještě kousek výše tak se před námi otevřel ohromující pohled do předního Prisojnikova okna.
Je to pohled do obrovské díry skrz horu, který nikde jinde v Evropě neuvidíte. Okno je vysoké 80 metrů a široké kolem 30 metrů a je to největší skalní okno v celých Alpách. Po prvotním ohromení hlavně mých spolulezců, kteří tu byli poprvé jsme pokračovali už daleko jednodušším terénem dál směrem do okna. Když procházíte po dně okna a nad sebou máte obrovskou klenbu tak si uvědomíte jak je člověk proti horám nicotný, tady je ten pocit opravdový. Na závěr okna je ještě jeden kratší zajištěný úsek, který ale není nijak složitý a po jeho překonání se ocitáme na jižní straně hory.
Ten rozdíl je markantní, když se vyškrábete z ponuré severní stěny a prolezete oknem na jižní stranu. Komu by stačil zážitek z feraty a nechtěl by pokračovat až na vrchol může odbočit vlevo. Nad oknem se totiž ferata napojuje na klasickou výstupovou trasu ze sedla Vršič. Byla by ale škoda nepokračovat dál protože výhledy z dalších metrů po hřebeni jsou doslova letecké. Dál už to byl klasický choďák, jen na pár místech lehce odjištěný ale tady už jsou lana jen pro přidržení.
Stezka dál stoupá ale už nijak dramaticky a po nějaké době jsme dorazili na vrchol Prisojniku nebo taky jak se mu říká Prisanku. Výhledy hlavně dolů do severní stěny jsou parádní, není to nic pro lidi trpícími závratěmi. Po svačině a focení jsme pokračovali dolů po sestupové trase.Ta je vedená při pohledu do údolí Trenta vlevo od vrcholu a je to fajn protože se nemusíme vyhýbat lidem lezoucím po hřebeni.
Je to standartní sestupovka nijak zvlášť zajímavá která se asi po dvou kilometrech napojuje na klasickou výstupovou trasu která vede nad okno. Po ní jsme pak pokračovali dál dolů přes místo zvané Gladki Rob a dál ke křižovatce tras kde je na výběr vícero variant na úpatí severní stěny, kde jsme se rozhodli že sejdeme až na sedlo Vršič koupit si nějaký suvenýr a pak dál po cestě zpátky na naše parkoviště.
Kdysi před dlouhou dobou jako mlaďoch jsem vylezl tuhle trasu bez jištění a dokonce bez přilby. Tehdy jsem měl víc štěstí jako rozumu. V různých průvodcích najdete různě hodnocenou obtížnost této trasy, někde jsem dokonce viděl hodnocení D-E ,což už z vlastní zkušenosti vím že je je blbost.
Úplně jednoduchá akce to není ale jak s oblibou tvrdím, pro turistu odkojeného Vysokými Tatrami to nebude problém. Na trase je několik těžších pasáží, klíčové místo je komín asi 20 metrů dlouhý kde není moc místa a je třeba postupovat opatrně. Při své druhé návštěvě jsem už úvazek měl i když spíš jen pro klid duše ale přilba je nutná. Hlavně je třeba dávat pozor na stav jistících pomůcek na trase. V roce 2007 byly na několika místech poškozená lana a uvolněné ocelové kolíky,tak pokud to nespravili je třeba dát si pozor. Největší nebezpečí při dobrém počasí jsou ostatní turisté. Občas kolem vás proletí kámen, proto je dobré být ve stěně co nejdřív aby nad vámi nebylo zbytečně moc lidí. Za bouřky nebo po dešti krajně nebezpečný podnik, za sněhu nebo ledu ani nemluvě.
Na tuhle akci jsme měli každý 2 litry na osobu, na trase nikde voda není. Při naší první návštěvě tekla voda ve skalním okně, ale když jsme tam byli podruhé tak bylo sucho. Chaty a možnost občerstvení jsou v sedle Vršič.
Tato tůra je jednodenní záležitostí takž jsme nepotřebovali nikde přespávat. Možností k ubytování je několik na horských chatách v sedle Vršič. Spát někde venku nedoporučuju, pohybujete se v Triglavském národním parku a ochránci jsou nekompromisní a znám několik případů kdy lidé platili citelné pokuty i když byli vysoko v kopcích a mysleli že tam je nikdo nevyhmátne.
Vylezli jsme na Prisojnik 2 547 m n. m. vysokou horu. Z vrcholu je krásný výhled hlavně dolů do údolí Pišnice, ale jsou i krásné výhledy na Bavški Grintavec který je v podstatě naproti, dále pak na Mangrt, Jalovec, Razor a samozřejmě Triglav.
Nebezpečí je na této horské túře několik. Největším nebezpečím jsou dle mého názoru vysoké počty dalších lidí. Jak to na takových trasách bývá, hrozba pádu kamení je tím vyšší čím víc lidí je nad vámi. Samozřejmě bavíme se o optimálních klimatických podmínkách. Při náznaku bouřky rozhodně nenastupovat! Za mokra nebo ledu je to krajně nebezpečný podnik, kde se bez náležité výbavy neobejdete. Jak už jsem psal výše, když jsem Prisank vylezl poprvé, neměl jsem sebou nic. Ani feratový set a ani přilbu. Ale lezl jsme to ten den skoro první a bylo sucho. Ale přiznávám, byla to chyba která se nemusela vyplatit.
Klasické funkční vrstvené oblečení do hor s náhradními kusy, kotníčkové boty a hlavně ferratový set a přilbu.
Na tuto akci není třeba brát nějaké kvanta jídla ale je třeba počítat s minimálně 5 - 6 hodinami bez možnosti doplnění zásob. Určitě je lepší vybrat něco kalorického ale zároveň lehkého ať vás zbytečně batoh neomezuje v lezení ve stěně. Nám se na tyhle jednodenní akce vyplatily různé tyčinky ať už klasické müsli anebo v poslední době proteinové.
Trasa vede v Triglavském národním parku a podle toho je třeba se chovat - více informací o triglavském parku najdete na jejich oficiálním webu zde. Sedlo Vršič je nejvyšším silničním sedlem Slovinska a horská silnice se klikatí v 50 ostrých serpentinách, každá z nich má svoje číslo. Cestu stavěli ruští váleční zajatci za první světové války a proto se jí taky říká ruská cesta. Hlavním magnetem této oblasti je ale Prisojnikovo okno, největší okno v Alpách, opravdu monumentální díra skrz horu.