České středohoří / Česko
Podzim
28. 09. - 29. 09. 2013
↑ 1017 m
↓ 910 m
21.6 km
2 dny
max. 837 m n.m.
min. 266 m n.m.
Náměstí ve městě Třebívlice, začátek modré značky. Do Třebívlice dojedete autem z Lovosic po silnici č. 15 západním směrem. Přímo v Třebívlicích je také zastávka Českých drah.
Z náměstí v městě Třebívlice jsem vyrazili po modré značce. Ta nás vyvedla z města a po překročení státní silnice č. 15 jsme po polní cestě došli do vesnice Dřemčice. Pokračovali jsme po značce až ke zřícenině Hrádku. (foto) Z něj jsou úžasné výhledy na velkou část Českého Středohoří. Vrátili jsme se zpět a po chvíli jsme opustili modrou značku a pokračovali po červené. Ta nejprve vedla asi 1 kilometr po silnici, poté ale odbočila do lesa a tak jsme došli do vesnice Lhota. Pokračovali jsme dál po červené. Obešli jsme Lipskou horu a přišli jsme do vesnice Medvědice. Odtud jsme po silnici došli do vesnice Kocourov. Zde se nachází restuarace a tak jsme zbytek dne strávili příjemným popíjením. Na noc jsme si ustlali v lese za vesnicí, ačkoliv je možné se ubytovat přímo v penzionu.
Ráno jsme se vydali dál po červené značce. Ta vede z Kocourova do Milešova. Jde se sice po silnici, ale je to příjemná cesta, žádná auta jsme nepotkali. (foto) Před Milešovem silnice klesá, což nebylo dobré znamení. Milešovka se totiž ukázala v celé své kráse a my viděli převýšení, které nás čeká. V Milešově jsme narazili hned na hospůdku, kterou ochotný majitel dopoledne otevřel. A tim ušetřil některé členy výpravy výstup na Milešovku. Nejsilnější z nás vyrazili vzhůru.
Z Milešova vede na vrchol dobře značená a upravená cesta. Jde se stále po turistické červené značce po nezpevněné cestě. Ta má poměrně pravidelný sklon a stoupání tak rychle ubíhalo. Těsně pod vrcholem jsme prudce zatočili doprava na modrou značku a pak to byl jen kousek na vrchol Milešovky. (foto) Zde je poměrně málo místa, navíc se konaly slavnosti burčáku a tak zde bylo plno lidí. Rychle jsme nafotili co se dalo a vydali jme se zpět do Milešova. Tam jsme poseděli chvilku v hospůdce a poté jsme šli na autobus. S tim jsme se přes Lovosice vrátili zpět do Třebívlice.
Podrobné infromaceo hoře Milešovce a okolí naleznete na milesovka.cz
Jednoduchý výlet, který by zdatní turisté zvládli i za jeden den. Celou dobu se jde po značených cestách, které vedou po asfaltkách nebo polních cestách. Samozřejmě náročný je samotný výstup na Milešovku z obce Milešov. Převýšení je zde více jak 400 metrů. Technicky je však výstup jednoduchý a zvládnou ho i malé děti nebo pejsci.
Tekutiny je možné doplnit ve vesnicích po cestě (Dřemčice, Lhota, Medvědice, Kocourov, Milešov) nebo také v občerstvení na vrcholu Milešovky. Žádný pramen nebo přírodní zdroj vody po cestě není, je třeba tak mít tekutiny s sebou, nebo se spoléhat na restaurační zařízení po cestě (je jich dostatatek).
Ubytování je možné v penzionu Kocourov ve stejnojmenné vesici, která je cca v polovině našeho treku na Milešovku. Více na kocourov.cz
Z vrcholu hory Milešovky 837 m n. m. jsou výborné výhledy všemi směry. Samozřejmě je vidět celé České středohoří, na severu Krušné hory a za dobrého počasí jsou vidět i rakouské Alpy.
Na trase není žádný nebezpečný úsek. Jde se po značených cestách. Ty sice občas vedou po silnici, ale jedná se o velmi málo frekventované silnice. I samotný výstup na Milešovku je bez problémů veden po široké cestě bez technicky obtížných úseků nebo prudkých svahů.
Občerstvení je možné ve vesnicích po cestě. V Kocourově www.kocourov.cz, v Milešově. Samozřejmě je i občerstvení na vrcholu Milešovky chatamilesovka.eu
Milešovka 837 m n. m. je nejvyšší horou Českého středohoří. Proto jsou z ní výborné výhledy. Za dobrého počasí jsou vidět i Alpy. Cestovatel a přírodovědec Alexander von Humboldt vystoupil na horu v roce 1819 a zařadil výhled mezi tři nejkrásnější na světě. Od té doby se sem pravidelně vracel.
Milešovka je také naše největrnější hora. V průměru zde nefouká 8 dní v roce. Zároveň je zde zaznamenáno nejvíce bouřek v celé České republice. V roce 1850 zde byla vybudována kamenná rozhledna a v roce 1903 začala stavba meteorologické observatoře. Ta funguje dodnes.