Náročný výstup na Elbrus, nejvyšší horu Ruska

Dvoudenní trek na nejvyšší horu Ruska - Elbrus

Nástupní místo

Spodní stanice lanovky na konci dlouhého kavkazského údolí. Z městečka Těrskol jsme šli k lanovkám po silnici asi 2 km pěšky. Samotný výstup začíná až u horní stanice druhé lanovky na začátku ledovce.
 

Popis treku

1. den

Pro výstup na horu Elbrus jsme zvolili klasickou výstupovou cestu z jižní strany za použití lanovek. Z našeho kempu u městečka Elbrus jsme stopem dojeli do města Těrskol. Odtud jsme pěšky pokračovali po silnici asi 2,5 km na konec údolí, kde se nachází spodní stanice lanovek. Pomocí lanovek jsme se tak dostali do výšky asi 3 700 m n. m. Dál už pokračuje cesta po ledovci až ke skalám u bývalé základny Prijut 11. Doporučuji tuto cestu absolvovat v co nejrannějších hodinách, protože později je ledovec měkký a každym krokem se boříte. Jinak je cesta ke skalám bezprobémová. Oba vrcholy Elbrusu máte před sebou jako na dlani (foto) . Jediné co nám trochu kazilo náladu byl provoz, který zde panoval. Stále zde jezdili skůtry nebo rolby. Opravdu je tu poměrně živo. To platí i o bývalé základně Prijut 11. (foto)

Jelikož jsme dorazili ke skalám u základny poměrně brzy, bez problémů jsme si našli místo pro stan. Počet míst je tu omezený a kdo dřív příjde, ten dřív staví. Po odpočinku u stanu jsme se rozhodli pro aklimatizační výstup k Pastuchovým skalám. Ty se nacházejí ve výšce 4 500 m n. m. Od stanu jsme tedy sestoupili opět na ledovec a začali jsme stoupat. Cesta vede stále vzhůru po ledovci, orientace je jednoduchá. Navíc zde šlo poměrně hodně lidí. Někteří se vraceli z vrcholu, někteří stejně jako my šli ke skalám kvůli aklimatizaci. Cesta poměrně prudce stoupá, u skal je sklon nejprudší. Když jsme dorazili na úroveň skal, otočili jsme se a vrátili se zpět do stanu. Zbytek dne jsme odpočívali a připravovali se na zítřejší výstup. Noc byla poměrně nepříjemná. Spánek ve 4 000 m n. m. není moc kvalitní.
 

2. den

Budíček byl nastaven na 2 hodiny ráno. Takto brzké probuzení bylo spíše vysvobozením, protože ve výšce 4 000 m n. m se. spát dobře nedalo. Vyrazili jsme tedy za svitu čelovek na ledovec. Kolem nás už bylo rušno. Rolby vozily klienty od konečné lanovek do výšky cca 4 900 m n. m. Pro nás to bylo velmi nepříjemné, neboť se těžce dýchalo a smrad z výfuků nám to ještě ztěžoval. Cestu k Pastuchovým skalám jsme si prošli předešlý den, tak jsme věděli co nás čeká. Výstup je to poměrně prudký, ale sníh byl zmrzlý a mačky na něm dobře seděly. Z počátku se šlo poměrně dobře a svižně. Kupodivu nebyla ani velká zima. S přibývající výškou se výstup zpomaloval a dýchalo se stále obtížněji. Minuli jsme Pastuchovy skály a pokračovali k obracišti rolb pod východním vrcholem Elbrusu. Závěrečný výstup k obracišti je asi nejprudší a šli jsme jej ve vyšlapaných serpentinách. Po vystoupání nejprudší části jsme si dali krátký oddech.

Pod hranou východního Elbrusu končí jízda rolb a začíná vyšlapaný traverz, kterým se hora podchází. Zde jsme museli občas čekat, neboť tempo lidí, kteří se vyvezli až sem bylo opravdu pomalé. Někteří z nich navíc nezvládli tak rychlé převýšení a museli si ulevit. Traverz již nestoupá tak prudce a navíc právě začalo vycházet slunce, takže okolní štíty se začaly zbarvovat do ruda. (foto) Navíc samotný Elbrus vytvořil svůj stín na obloze, což je krásný efekt. (foto) Po vyšlapaném chodníčku (foto) jsme se nakonec dostali do sedla mezi východním a západním vrcholem. Zde jsme si chvilku odpočinuli, neboť nás čekala nejtěžší část výstupu. Jelikož jsme nyní byli ve výšce přes 5 000 m n. m. dýchalo se stále obtížněji. Ze sedla vede vzhůru prudký výstup. Nejhorších je prvních pár desítek metrů. Síly zde již chybí, alespoň sem již svítí slunce, což dodává energii. Po čase se výstup zmírní a nakonec jsme se ocitli na hraně náhorní plošiny. Odtud je již vidět nejvyšší bod vrcholu. (foto) Protože se k němu jde jen mírně do kopce, bylo nám jasné, že nám dnes vrchol neunikne. Po plošině jsme šli pomalu ale jistě a vychutnávali jsme si výhledy. Poslední malý výšvih a byli jsme na vrcholu nejvyšší hory Ruska, Elburusu 5 642 m n. m. Opravdu krásný pocit. Výhledy byly samozřejmě úžasné. (foto)

Když jsme se nabažili začali jsme sestupovat. Sestup je veden stejnou cestou jako výstup. Nikam jsme nespěchali a pomalu se vraceli zpět. (foto) Když jsme došli na obraciště rolb ve výšce 4 900 metrů nad mořem, přišla naše chvíle. Vytáhli jsme pevné igelitové pytle, dali do nich batohy nasedli a rozjeli se dolů po ledovci. Jízda to byla ďábelská, ale bezpečná. Měli jsme dokonce i fanoušky po cestě, neboť jsme takto předstihli mnoho skupin, které také sestupovaly. Prosvištěli jsme kolem Pastuchových skal a bezpečně dojeli skoro až k našemu stanu. Výsledek = sjezd 900 výškových metrů za cca 10 minut. Došli jsme do stanu a pořádně si odpočinuli. Byl to opravdu náročný výstup.

Odpoledne jsme stan sbalili a vyrazili zpět k lanovkám. Bohužel byl ledovec již měkký a každým krokem jsme se pěkně bořili. Nakonec jsme došli k lanovkám, vystáli si pěknou frontu a sjeli jsme zpět do údolí. Zde jsme si sedli na zahrádku první hospůdky, která byla na cestě a řádně jsme výstup oslavili. (foto) Nakonec jsme se rozhodli, že se nebudeme vracet do kempu u městečka Elbrus a přespali jsme ve stanu u řeky, která protéká kousek pod spodní stanicí lanovek. (foto) Druhý den již následoval definitivní konec našeho putování po Kavkaze a stopem (za 2500 rublů) (foto) jsme se přepravili zpět do města Mineralnye Vody, odkud jsme se letecky vrátili zpět domů.
 

Náročnost

Výstup klasickou cestou na nejvyšší horu Kavkazu. Technicky není náročný. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce je ovšem výstup fyzicky vyčerpávající. I když jsme měli výbornou aklimatizaci, vzduch je prostě v těchto výškách už řídký a šli jsme velmi pomalu. To platí hlavně o výstupu ze sedla mezi vrcholy Elbrusu na západní vrchol.
 

Dostupnost vody

Jelikož se většinu času pohybujete po ledovci, žádná voda zde není. Není ale problém si sníh rozpustit na vařiči. Doporučuji vzít hodně tekutin na výstup (min. 2 litry na osobu), budou se hodit. Ideální je sladký čaj v termosce.
 

Možnosti přespání

Noc jsme strávili ve stanu na skalách u bývalé základny Prijut 11. Je lepší být zde co nejdřív, míst pro stany tu není až tak moc. Noc po sestupu do údolí jsme přespali u říčky, která teče kousek od spodních stanic lanovek.
 

Vrcholy

Z vrcholu hory Elbrus 5 642 m n.m. jsou fantastické výhledy na velkou část pohoří Kavkaz.
 

Nebezpečí

Výstup po ledovci na Elbrus není technicky náročný. Nehrozí zde žádné trhliny. Vrchol se nachází ve vysoké nadmořské výšce, síly tak rychle ubývají a v závěru je chůze opravdu pomalá. Pomůže aklimatizační výstup několik dní předem. Jako aklimatizační treky před výstupem na Elbrus jsme zvolili trek v dolině Těrskol a túru v dolině Irik.

Vybavení

Pro výstup na Elbrus je nutné mít kromě kvalitního oblečení a obuvi i mačky. Velmi doporučuji teleskopické hole. Naopak lano a cepín nejsou potřeba, po cestě nejsou trhliny.

Důležíté je mít s sebou hodně tekutin, ideálně sladký čaj v termosce. Dále je důležité se dobře ošetřit před slunečními paprsky, neboť sluneční záření je v této výšce a na sněhovém podkladu velmi intenzivní.
 

Jídlo

Na výstupové trase není žádná chata. Posilnit se můžete jedině u stanic lanovek. My jsme si na treku vařili na plynovém vařiči. Pořádné jídlo jsme si dali až po sestupu dole v údolí u stanic lanovek.
 

Zajímavosti

Výstup na Elbrus je vyčerpávající. Proto jsme dali na rady zkušenějších a vzali jsme si na vrchol i pevné igelitové pytle. Důvod je jednoduchý. Cesta od stanů u Prijutu 11 ve výšce cca 4 000 m n. m. až po začátek traverzu východního Elbrusu ve výšce cca 4900 m. je uježděná od rolb. Proto jsme při sestupu dali batohy do pytlů, nasedli na ně a těchto 900 výškových metrů jsme sjeli asi za 10 minut. Uštřili jsme tak mnoho sil a více než hodinu času.

Tip na výlet

Než se vydáte na vrchol Elbrusu, doporučuji podniknout aklimatizační treky v okolních horách. Možností je několik. Například Trek Do doliny Irik, který nabízí kromě kvalitní aklimatizace také fantastické přírodní scenérie.