Vesnici Parque Ecologico jsme při naší cestě objevili náhodou. V noci zastavujeme u zvláštní stavby (pořádně nevidíme, kde to vlastně jsme) s nápisem hotel (foto) a jdeme se zeptat, zda můžeme přespat. Jsme tu jako jediní hosté a obsluze chutná naše slivovice, připíjíme na Pačamamu a učíme se jejich něco jako na zdraví (!Arriba, abajo, al centro, pa' dentro!).

Na dotaz co dělají 4 samotní gringos tak daleko, jsme odpoveděli, že jedeme ze Santiaga de Chille přes jejich krásnou zemi do Argentiny a za další dávku slivovice nám kreslí mapu k pěknému, tajnému vodopádu, dá se tam jít přimo z nádvoří hotelu. Ráno po snídani vyrážíme neznačenou, ale jedinou cestou.

Procházíme vesnicí, kde je i malá škola (foto), kam dětem později přineseme trička, kreslící potřeby, sešity, balóny a spousty bonbónů - věci které vezeme z La Pas a po cestě náhodně rozdáváme. Ve vesnici potkáváme autobus, označení "širón" tu dostává úplně jiný, dosud nepoznaný rozměr. Ve zkratce - na řidiče autobusu si dávejte pozor víc, než na přírodu, vzbouřené horníky, házející kameny po všem, co jede okolo jejich zátarasu a hlídky Bolivijské armády náhodně zastavujicí auta při protidrogové kontrole.

Za vesnicí se točíme dolů k řece přesně dle kreslené mapky a po chvilce chůze zarostlou džunglí se objevuje řeka okolo které pokračujeme až k visuté lávce (foto). Cestou potkáváme různé další zvláštní nedokončené lávky a výstražné cedule s info obrázky co vše se tu nesmí dělat.

Řeku Rio Unduavi přecházíme po mostě a pokračujeme lesní cestou až k mýtině, kde je v jeskyni schovaný vodopád (foto). K němu se člověk musí dostat přes kameny a vodu - nic dramatického. Po krátkém odpočinku vyrážíme druhou stranou řeky zpět k vesnici, řeku brodíme v co nejužším místě a i tak nám proud odnesl jednoho kamaráda i s foťákem - vše šťastně dopadlo. Po úspěšném překročení řeky se napojujeme na stejnou cestu a vracíme se na základnu.

Náročnost

Cesta vede po neznačené, nezpevněné cestě přes visutý most. Vodopád je v "jeskyni", kde se člověk musí lehce namočit při přecházení po kamenech.

Dostupnost vody

Velká část cesty vede okolo řeky, voda vypadala čistá, ale nezkoušel jsem ji, proto doporučuji filtraci. Jediná možnost balené vody byla v hotelu El Castillo del Loro.

Možnosti přespání

Vyzkoušené máme Parque Ecologico Hotel El Castillo del Loro v Chaco. Cena byla cca 200 kč osoba noc + 0,5 l plumb brandy (naší Slivovice) pro obsluhu s výbornou snídaní a na účtenku ručně kreslenou mapou cesty k tajnému vodopádu.

Vrcholy

Po cestě žádné vrcholy nejsou, jde se pouze údolím řeky Rio Unduavi.

Nebezpečí

Na této cestě je dobré si dávat pozor na nezpevněný povrch cesty a zvýšenou opatrnost na neudržovaném visutém mostu. Ostatní nedokončené lávky přes řeku Rio Undunavi jen na vlastní nebezpečí s vysokým rizikem pádu do vodu. Jak jsem uvedl v popisu trasy, je dobré si dávat pozor na řidiče autobusů. Ti jezdí opravdu nebezpečně, málokdy brzdí a z pohledu spořádaného Evropana by nemohl projít autoškolou.

Celá věc je o to zajímavější, že cesty mimo civilizaci jsou často hliněné bez krajnic nebo svodidel s prudkými srázy. Na těchto klikatých silničkách se má do každé zatáčky troubit a dát tak protijedoucímu najevo, že na druhé straně zatáčky někdo je. Často je vyhýbání v takovýchto situacích o silnějších nervech nebo větším autě (autobusy a náklaďáky mají vždy přednost :), ty nepřetlačíte).

Jídlo

Trek je časově nenáročný, proto není potřeba brát jídlo sebou, každopádně vše potřebné je v hotelu El Castillo del Loro - nástupním místě tohoto treku.

Zajímavosti

Náš trek vede v údolím řeky Rio Unduavi pod nedalekou Eco via trasou, která spojuje legendární Camino Nord Youngas (Death Road) s Cermen Pama. Camino Nord Youngas, cesta smrti nebo také silnice osudu, je 56 km dlouhá cesta vedoucí od La Paz do Coroico. V roce 1995 ji Inter-americká rozvojová banka označila za "nejnebezpečnější cestu na světě". V roce 2006 jeden odhad uvedl, že na silnici každý rok umřelo 200 až 300 cestujících. Cestu lemují kříže a značky na mnoha místech, kde vozidla spadla (klikatá, úzká cesta začíná v cca 3 000 m n. m. a končí v 1 500 m n. m.).

Za nás se dala autem sjet celkem v pohodě, protože to už není hlavní tepna a nemusíte se tak na 2 m široké cestě vyhýbat autobusům a nákladním autům. Jen se musí dávat velký pozor u krajnice, není tam svodidlo a cesta je hliněná, promočená od vody tekoucí dolů do údolí a na některých místech tak jsou sesuvy. Pro lepší pochopení si představte, že jedete/jdete po okraji Macochy (tu hloubku dejte x 22) bez zábradlí po rozpadlé cestě.

Pro milovníky adrenalinu to stojí za to a můžu vřele doporučit jak autem, tak na kole :). Trasu v údolí řeky můžete dát určitě i jiným způsobem, oblast se jmenuje Parque Ecologico, je tam spousta nedokončených atrakcí. El Castillo bylo před znárodněním venkovské sídlo, jednoho z dlouhé řady Bolivijských El Presidente.