Výlet k nejjižnějšímu bodu ČR

Výlet česko-rakouským pohraničním s exkurzí do historie

Nástupní místo

Auto nechávám na neplaceném parkovišti přímo na hraničním přechodu Studénka - Weigetschlag. U parkoviště je památník a naučná tabule věnovaná českým pohraničníkům, kteří přechod v září roku 1938 bránili před nástupem německých vojsk.
 

Popis treku

Už nějakou dobu jsem chtěla navštívit nejjižnější bod České republiky. Když jsem prostudovala mapu, zjistila jsem, že v okolí jsou i další zajímavosti - zaniklé sudetské vesnice, krásná stará rozhledna a žulové skalky, schované ve smrkových lesích.

Za přechodem u parkoviště odbočuji na asfaltku vedoucí do vesnice Weigetschlag - pár domů, hospodářských stavení, malá kaple nahoře na kopci. Za kravínem se značená trasa stáčí směrem Pilzstein a Sternstein. Po asi půlhodině přicházím k odbočce ke skalnímu útvaru Pilzstein (Pilz=houba, Stein=kámen) a opravdu po několika minutách objevuju asi pětimetrový skalní hřib.

Z klobouku hříbku je částečný výhled směrem do Čech. Vracím se a pokračuju nahoru na kopec Sternstein 1 125 m n. m. lesní cestou podél lanovky (v provozu jen v zimě). Na vrcholu stojí stará rozhledna Kaiser Franz Josef Jubilaeums Warte, stavba zhotovená k 50.výročí vlády císaře. Beru zkusmo za kliku, rozhledna je otevřená, přestože na dveřích je nápis, že od listopadu do března má být zavřena.

Házím do kasičky příspěvek 2 Eura a stoupám po úzkých točitých schodech nahoru. Když je dobré počasí, výhledy jsou opravdu daleké - prý je vidět až hodně přes 100 km vzdálený Dachstein, či německý Watzmann. Od rozhledny klesám k dolní stanici lanovky a po asfaltce dál do obce Oberlaimbach. Křížím hlavní silnici a obracím zpátky do Čech. Značená trasa vede mezi poli podél lesa.

Pro výletníky je tu připraveno několik zajímavých zastavení - nástroje vyrobené z místní žuly, malované cedulky s lidovými popěvky, nebo ohrada s daňky snad, které je možné nakrmit zrním z automatu. Na dohled od hranic je pak ve svahu kaskáda rybníků pro sportovní rybolov. Ještě kousek dál pak vidím val s hradbou z dřevěných kůlů - švédské šance, připomínka bojů za třicetileté války.

Pod kopcem v dolíku je pěší přechod do Česka a 100 metrů od něj nejjižnější bod Česka, vyznačený dvoumetrovým balvanem s kovovou plaketou. Po krátkém odpočinku u přístřešku vyrážím směrem k místu, kde dříve stávala ves Radvanov - Raifmass. Radvanov byl od 13.století nejjižnější obcí Čech, ležící na obchodní stezce z Lince.

V roce 1946 bylo sudetské obyvatelstvo vysídleno, o 4 roky později byla ves srovnána se zemí. Někdejší vesnici dnes připomínají už jen pamětní tabule, křížek na místě bývalé kaple a pár rozvalin u cesty. Pokračuji dál cestou mezi ohradami. Podél jsou postaveny informační tabule na téma Železná opona a pokusy o její překonání.

Z krutých příběhů a dobových fotek mrazí. Na rozcestí odbočuju po modré značce směr Studánky, ale za Boršíkovským potokem uhýbám doleva a přes louky se vracím k Vyšebrodskému průsmyku. V místě, kde bývala další zaniklá ves Boršíkov - Woiserschlag, je malý křížek s německým nápisem, který vhání slzy do očí - Vzpomínka na obec Boršíkov, srovnanou se zemí v roce 1946 - Vlast si neseme v srdci. Od Boršíkova je to už asi jen kilometr zpět k parkovišti. Pod parkovištěm je ještě jedna upomínka starých časů - zarostlý rybník s náhonem k boršíkovskému mlýnu.
 

Náročnost

Půldenní výlet česko-rakouským pohraničním s exkurzí do historie. Většina cesty vede po značených turistických trasách, lesem, mezi poli, přes louky. Na trase nejsou žádná exponovaná nebo technicky obtížná místa. Vhodné jak pro aktivní seniory tak děti školního věku.
 

Dostupnost vody

Možnost občerstvení záleží na sezoně. Po cestě jsou asi 3 restaurace (na Sternsteinu a v Radingu), začátkem listopadu otevřená jen restaurace u rybníků v Radingu.
 

Vrcholy

Na trase zdolávám pouze jediný horský vrchol Sternstein 1 125 m n. m., kde se můžete pokochat vyhlídkou z rohledny.
 

Nebezpečí

Lehká trasa vhodná pro rodiny s dětmi.

Jídlo

Jde téměř o 20 km trasu, takže s sebou určitě doporučuji lehkou svačinu a cca 0,5 litru vody na osobu. Můžete se občerstvit ve třech restauracích, které jsou ale otevřené v závislosti na sezóně (nemůžete se na to vždy spolehnout). 
 

Zajímavosti

Historie pohraničí v běhu osmi staletí (z naučné cedule na švédských šancích) Hranice Čech a Rakouska původně postrádala větší význam, protože její překonání znesnadňovaly neproniknutelné pralesy. Od středověku tudy vedly obchodní cesty, kterými se z Alp a jižních zemí na sever přepravovalo zboží – měď, sůl a další komodity. Evropské rozvodí začalo platit za jasně určenou zemskou hranici až v době panování Přemysla Otakara II. (1246).

Státní hranice byla na místě potvrzena po první světové válce, kdy se v roce 1915 německé obyvatelstvo na české straně (tzv. Sudetští Němci) jednostranně vyslovilo pro připojení území k německému Rakousku. Pohraničí bylo následně obsazeno ozbrojenými silami.

V roce 1938 Hitler „osvobodil“ Sudety a německy hovořící části Československa připojil ke Třetí říši. Po konci II. světové války Československo na straně vítězných mocností na základě tzv. Benešových dekretů vyvlastňovalo příslušníky německé národnosti a odsunulo ze svého území asi 3 miliony lidí, jejichž majetek byl přidělen československým státním příslušníkům.

Když od roku 1948 rozdělila Evropu železná opona, zmizely i cesty vedoucí k hranici a zdejší půda se přestala obdělávat. V 50. letech 20. století pak byla většina vesnic v blízkosti hranic plánovaně likvidována a na jejich místě vzniklo hraniční pásmo. Jen na Šumavě bylo zlikvidováno přes 200 vesnic a to včetně kulturních památek.