Vysokohorská turistika přes Téryho chatu, Priečne sedlo, Prielom a zpět

Okružní horský trek ve Vysokých Tatrách

Nástupní místo

Naše cesta začíná ve Starém Smokovci, kde se necháme za 1,5 Euro dovézt z Popradu. Doprava je prý ekologická, alespoň tak to tvrdí polepené vozy Tatranských elektrických železnic, no kde se bere ta elektřina a z čeho je, je už věc druhá, ale necháme to koňovi, ten má větší hlavu.

Pro ty, kteří chtějí šetřit podrážku nebo je už omrzela zelená stezka na Hrebienok, je tu pozemní lanová dráha, která vás za "pouhých" 11 Euro (12, pokud pojedete i nazpět) "vyveze" o 2,5 km výše. Nutno dodat, že lidí je hodně, kabina je ve špičce narvaná až po těsnění u oken a za těch 6 minut to fakt nestojí. Svižným tempem se to dá zvládnout i za 25 minut od lanovky.

Nástupní místo placené není, jediné co je placené je parkoviště ve Smokovci, kde můžete nechat káru. Za 6 Euro na den, což je fér cena. Ale já bych po těch 30ti kilometrech sotva sešlápnul spojku :D.

Nejlépe se do Smokovce (původně osada) dostanete vlakem z Popradu (asi 20 minut, když nastupuje hodně lidí), případně ze Štrbského plesa - nutno dodat, že cesta odtud trvá asi hodinu a neustále poslouchání na každé stanici "...nezapomeňte si označit cestovný lístok. Príští stanica..." vás donutí příště lépe plánovat.

Dojet se dá taky autem i z druhé strany po silnici 537 (cesta svobody) z Liptovského Mikuláše směr Podbánské a Štrbské pleso.
 

Popis treku

Vyrážíme ze Starého Smokovce po zelené značce směr Hrebienok, svižným tempem tam je člověk za 25 minut. Z něj pak dále po červené značce (hřebenovce) na Zámkovského chatu. Cesta utíká poměrně hladce, protože zatím nejde člověk nijak zvlášt prudce do kopce. Malá studená dolina je vskutku malá a poměrně rychle se po příjemné rovince dostáváme pod první hangy (serpentiny v prudkém kopci).

Překonáme potok, který při vyšší aktivitě vyznačuje parametry peřejí a nutno si s sebou brát šnorchel. Stoupáme až do zákruty pod malým hangem, který je sice kratší, ale o to více výživnější. Po asi deseti minutách tuhnou stehna a je čas si dát pauzu na Terině. Na chatě jsme za 2 a půl hodiny. Po asi půl hodině pauzy opouštíme chatu a vydáváme se směr Priečně sedlo.

Cestou kolem hřebenu se nacházejí první řetězy, ale jsou tu zde spíše jako podpůrná pomůcka než jako nezbytná nutnost. Obcházíme Malý Ľadový hreben a scházím, dolů do kotlinky, abychom v zápětí mohli zase prudce stoupat už pod na Priečne sedlo. Nasadím si helmu, protože náhoda je blbec a to poslední co chcete slyšet je "bacha šutr!"

Stoupáme podél řetezů, cesta není nikterak striktně vyhrazená, prostě jdete cestou nejmenšího odporu nahoru. Lezení to je po čtyřech a bez řetezů by to byla i místama solidní lezecká III UIAA. V sedle není moc místa, proto solidárně vylézám trochu výš po skále, abych uvolnil místo lidem. Ti se ale tragicky zastavují a vybalují svačiny a fotáky, selfie tyče a Go Pro kamery. A pak že mají mít Češi dobrou pověst :D. Pořídím rychle pár snímků a utíkáme po prachovém suťovisku dolů. Za mokra to nebude jistě žádný med, ale ani suchá varianta člověku na odvaze moc nepřidá.

Je opravdu nezbytně nutné sledovat, kam stezka vede, ale protože lidé chodí a předbíhají a hlavně se nedívají, cesta vede tak nějak všude a vlastně nikde. A v drtivé většine vede do pryč ideálně do srázu. Je dobré sledovat kdo kam jde, ale ne za každou cenu ho následovat, protože se pak může stát, že skončíte všichni na dost špatném místě, proto je lepší být obezřetný. Po vymotání se ze suťoviska se pak už člověk v klidu napojí na chodník, který je více méně dobře čitelný.

Za zhruba 1/2 - 3/4 hodiny se dostáváme ke Streleckým plesů, a Zbojnická chata je už na dohled. Zapíchnu to rovnou u okénka a dám si polívku a čaj. Hledám kamaráda Kubu, nosiče. Dnes tu není. Hodím řeč s nějakým českým párem, protože jsem komunikativní a zjištuji, že taky chtějí pokračovat na Prielom a pak dále dolů na Polský hrebeň. Já mám v plánu ještě vyběhnout na Východnou Vysokou. Loučíme se a já dojídám polívku. Po půl hodině na chatě se balím a vyrážím po modré na Prielom. Cesta je až pod sedlo poměrně rovná a jde se parádně. Pod sedlem se ale začíná zatahovat a já začínám mít nevábné tušení, že to nebude zadarmo.

Potkávám čechy, slováky, polák, maďary a kýho šlaka další národnosti. Začíná poprchávat a ve žlábcích se velmi rychle tovří první potůčky vody. Ani ne za 5 minut už valí voda tak, že mám úplně mokré rukavice (ke všemu se udělala slušná kosa) a nasazuji pláštěnku na batoh a bundu. Na chvíli sem si ještě pomyslel, že budu pokračovat, když v tom vidím, jak se ze shora valí lavina polských turistů.

Otáčím to a scházím opatrně na chatu. Jak by řekl František Peterka: "Nebudeme se pouštět do žádných větších akcí". Převlékám se do suchého a opět konverzuji s místní slovenkou, protože to já mám rád. Po přeháňce se vydávám směr modrá zančka a po ní dolů přes poslední řetezy a nakloněné rozchrastané plotny dále na Vareškovo pleso a dolů do brány po velkých schodech. Zde bych byl při sestupu oprtraný a neukvapoval se, protože místama jsou schody poměrně vysoké a není radno ztratit balanc. Ze Zbojandy jsme asi za hodinu a půl na Hrebienku (opět svižným tempem, poloběhem polochůzí). Z Hrebienku dolů po zelené, už tradičně na TEŽ do Smokovce.
 

Náročnost

Trek je náročný časově i fyzicky. Podle map, (které se dokážou seknout i o pár hodin nebo kilometrů) jdete zhruba něco kolem 26 kilometrů a dalo by se to nazvat celodenním trekem. 12 hodin (včetně dvou zastávek na chatách) by možná pro lehce pomalejší nebo romantičtější trekaře byl i vlastně celkem slušný odhad. Takže od úsvitu do soumraku.

Člověk jde prakticky polovinu treku neustále do kopce a jen do Priečneho sedla překonáte převýšení kolem 1 300 m, na 4 úsecích se nacházejí řetězy a stupačky a sice při stoupání kolem L'adového hrebeňu podna Priečne sedlo, Priečne sedlo (v obou směrech) a sedlo Prielom (vrcholové partie). Sestup nazpět z Prielomu a následný sestup ze Zbojnické chaty je poslední úsek, kde se nacházejí řetezy. Takže trek není náročný jen fyzicky, ale i psychicky, protože v pasážích Priečneho sedla a Prielomu si člověk začne hrát s myšlenkou, že by jeho existence mohla mít klidně dočasnější charakter, než se zdá. Obzvláště, pokud narazíte na bezohledné poláky, kteří se při prvním zahřmění valí ze sedla jako kamenná lavina, která bere všechno, jako smrt.

Cesta je klasický tatranský chodník. Tu šutry naplocho, že se jde jedna báseň, tu šutry na špičato, že vám to dělá díry do nohou, ale vždy s úsměvem :) Chodník pod Priečnym sedlem je už znatelně zvětralý a jde se spíše po suťovisku, ale pořád je to ještě úplná paráda oproti tomu pískovišti, co vás čeká na druhé straně. Priečně za mokra musí být celkem lahůdka, obzvláště, pokud jsou mokré řetězy a stupačky no ale v horách se už našli jistě i větší blázni, ale pokud je cesta mokrá, z principu bych to asi neabsolvoval. To je taky důvod, proč jsem to v Prielomu otočil nazpět. Sestup do Velké Studené doliny je jako jít po černé sjezdovce posypané skořicí. Ne že bych z toho měl bušení v hlavě, ale pár šutrů mě pod nohama ujelo. Zde si troufnu říct, že cesta je nebezpečná jak za mokra (ze svahu je jedno velké rozmočené prachové suťovisko) tak i za sucha (ze svahu je jedno velké suché prachové suťovisko), které klouže stejně dobře jako za mokra. Pevná obuv nutností! Pokud máte lezeckou helmu (já ji měl), doporučuji ji nasadit už na straně od Teriny cestou nahoru. Nikdy nevíte, kdy vám někdo pošlu šutr na hlavu. I kamínek velikosti nehtu na palci vám dokáže udělat díru do hlavy velikosti tenisáku. Lepší mít a nepotřebovat než být zářez do statistik HZS. Za trapáky rozhodně nebudete.

Z popisu je zatím asi jasné, že trasa není vhodná ani pro psy ani pro děti předškolního věku ani děti poporodního věku ani pro maminky s kočárky. Děti v krosničkách nechte taky dole, resp vyjděte si s nima třeba na Solisko (chatu) nebo na Hrebienok. Tohle by bylo dost velké hazardování jak se životem vaším, tak i toho kobliha, stejně z toho nic mít nebude a pokud ano, tak noční můru :)

Na túru není zapotřebí žádné speciální vybavení, pokud se bavíme o vysokohorské túře, na kterou potřebujeme určité věci, které se považují tak nějak za naprosto běžné do tohoto prostředí. Určitě doporučuji pevnou obuv (není úplně, alespoň za mě, nutné mít kotníkovou obuv, i když je určitě dobré mít oporu v kotníku, důležité je, aby boty seděly, netlačily, byly pevné a vydržely nějaké ty hrubší podmínky. Helma je dobrá věc a i kdyby to měla být jen cyklistická, pořád dobře poslouží (ne jednoho lezce jsem letos viděl v Tatrách s cyklistickou helmou na palici). Rukavice na feraty možná pro někoho kdo to rád a dostatek vody, alespoň 2,5 litru.

Dostupnost vody

Vodu jsem si bral s sebou 2,5 litru na osobu do vaku. Pod bránou na zpáteční cestě (místo ve Velké Studené dolině, kde se nastupuje do posledního závarečného krpálu na Zbojnickou chatu) mě už voda došla. Takže 3 litry na hlavu v parném dni není žádný nadstřelený odhad.

Voda je dostupná ke koupi ve Smokovci (záleží taky ale na době, ve kterou vyrážíme), na Hrebienku na toaletách za 0,5 Euro (kde si můžete na nových toaletách načepovat snad i šampaňské :D) a pak už jen občerstvovačka na Zamce (Zamkovského chata) a Terině (Téryho chata).

Vodu z potoků a ples bych asi nepil, byť je čistá (snad jedině v nejvyšší nouzi). Myšleno tak, že míst, kde nabrat vodu / tekutiny je po cestě více než dost a netřeba chlemtat vodu z ples, proto bych asi ani filtrační zařízení s sebou nebral. Voda z pramínků a studniček, pokud nějaké po cestě najdete, pitná je a doplnit se dá, ale jste v nejmenších velehorách na světě, tady je i do sámošky blízko :).
 

Možnosti přespání

Vzhledem k povaze jednodenního treku není zapotřebí nikde spát. Tedy až na ubytování dole v jedné z vesnic či obcí. (Poprad, Velký Slavkov, Nová Lesná, Pod Lesom, Smokovce...). Nicméně spát se dá na všech zmíněných chatách + Hrebienok. U všeho je nutná rezervace předem, případně nouzové spaní ve vlastním spacáku v jídelnách na zemi, ale to byste museli dorazit za opravdu už velké tmy. Vzhledem k povaze treku by to bylo asi dost zbytečné, nicméně proti gustu.
 

Vrcholy

Původní plán byl vystoupat na Východnou Vysokou 2 429 m n. m., přes sedlo Prielom 2 290 m n.m., ale počasí rozhodlo jinak. Takže nejvyšší vrchol potažmo bod je Priečne sedlo 2 352 m n. m. Z trasy je vidět velkou část Vysokých Tater, převážně Lomnický štít a přilehlé vrcholy, Ladový štít, Prostredný hrot a celý Prostredný hreben, Širokou vežu, Javorový štít, Svištový štít, Bradavicu a celý hřeben Slavskovského štítu. Na trase je vyhlídka na každém kroku, stačí se jen zastavit a rozhlédnout :)
 

Nebezpečí

Na tůře je nejnebezpečnější místo výstupu na Priečne sedlo po řetezech a stupačkách. V případě deště hrozí uklouznutí, v případě bouřky tu není dobré setrvávat, protože se nacházíte v blízkosti jednoho velkého hromosvodu. Pád kamení taky není dobré brát na lehkou váhu. Stačí se podívat na kamennou lavinu poblíž Zbojnické chaty z léta tohoto roku (zdroj fb zbojnické chaty, 2019). Prielom je Priečne v bleděmodrém.

Obecně je důležité sledovat předpověd počasí a sledovat i vývoj počasí během túry a tu pak případně upravit. V horách není radno brát jen nějakou přeháňku na lehkou váhu. Může pršet 10 minut i celý zbytek dne. V zimě se tato trasa nechodí, protože je zimní uzávěra chdoníků, která trvá každý rok od 1.1 1. do 14. 6.
 

Jídlo

Na túru vám bohatě postačí nějaká lehká svačina. Čokoláda, nebo nějaký keksík či tatranka, za předpokladu, že se chcete najíst na jedné z horských chat na kterých vaří výborně. Není ale ani od věci si s sebou přibalit něco bohatšího, člověk nikdy neví, kdy ho přepadne hlad nebo macko :). Důležitá je především voda. Tu není radno podcenit.
 

Zajímavosti

Po návratu je dobrý nápad se občerstvit minerální železitou vodou Smokovecká kyselka, která vytéká z pramene na konci osady Starý Smokovec (u nejvrchnějšího parkoviště v osadě). Doplní vám to minerály po náročné túře a pohladí na duši.

Celou túru lze jít i z opačného směru, avšak sestup Priečným sedlem je dost namáhavý a nebezpečný vzhledem k celému charakteru. Taktéž je možné jít celu původně plánovanou túru opačně a sice Smokovec (případně Tatranská Polianka) - Sliezky dom - Polský hreben - Východná Vysoká - Prielom - Zbojnická chata.. atd.