Okružní trek ve východní části Seckauských Taur

Dvoudenní trek v Seckauských Taurách

Nástupní místo

Placené parkoviště u hospody Bergerhube. Parkování stojí 5 Euro na den (2022) Na parkoviště vede asfaltka odbočující ze silnice spojující město Trieben s Hohentauern.
 

Popis treku

1. den

Po dopoledním příjezdu jsme nejprve lehce bojovali s automatem na parkovišti. Až po chvíli jsme pochopili, že je možné dát jen 5 Euro na den nebo 10 na dva dny. Nic mezi tím není. A jelikož je automat jen na drobné a my jich moc neměli, dali jsme jen 5 Euro. Nakonec to ale přesně stačilo a za 24 hodin jsme byli zpět.

Od hospody jsme se vydali po červené značce směrem k sedlu Bärensuhlsattel. Značka vede lesem po široké cestě. Ta nás tolik nebavila, proto jsme po chvíli odbočili a pokračovali jsme po lesní stezce. Ta vede po druhé straně potoka Königsbach. Cesta stále stoupá, ale nejedná se o prudký výstup. Po čase jsme se na chvilku napojili na širokou cestu se značkou. Brzy jsme ovšem odbočili a tentokrát již prudčeji lesem stoupali k sedlu. Stezka vede v závěru po krásné horské louce, kdy se otevírají první výhledy do okolí. V sedle Bärensuhlsattel jsme si chvilku odpočinuli a poté pokračovali dál na hřeben hor.

Postupně jsme zdolávali jednu horu za druhou. Stoupání na vrchol byl vždy prudší, ale bezpečný a krátký. Po hřebeni vede zřetelná stezka a tak nebyl žádný problém. Výhledy po celou dobu byly úchvatné na všechny strany. Nakonec jsme vystoupali na nejvyšší bod treku, horu Kerschkern. Po krátkém oddechu jsme se spustili dolů do sedla. Tato část trasy je asi nejprudší, ale i tak bezpečná. V sedle jsme opustili hřeben a značenou cestu a po vyšlapaném chodníku jsme pokračovali k jezeru Schaunitzsee, kde jsme si také postavili stany. Je zde i pramen vody, takže ideální místo pro přespání. Společnost nám dělali jen kozorožci a tak jsme si s nimi vychutnali krásný západ slunce.
 

2. den

Ráno nás probudil poměrně silný vítr, ale jinak bylo počasí stále dokonalé. Po snídani jsme začali sestupovat z hor. Vyšlapaný chodník vede kolem potoka. Sice se nejedná o značenou cestu, ale zjistili jsme, že je poměrně frekventovaná. Minuli jsme několik turistů, kteří tudy stoupali opačným směrem. Sestup je poměrně plynulý a brzy jsme se ocitli na pastvinách. Napojili jsme se na širokou lesní cestu a po ní se vrátili zpět k hospodě u parkoviště. Stihli jsme si dát ještě jedno odjezdové pivo a poté jsme již zamířili zpět do vlasti.
 

Náročnost

Klasický horský trek. Převýšení je cca 1200 výškových metrů. Výstupy na jednotlivé hory jsou prudké, ale krátké. Celou dobu se jde po horských chodnících nebo stezkách. Místy je nutné využít pro jistotu chůze i ruce. Nejprudší je asi sestup z hory Kerschkern do sedla. My jsme to šli s těžkými batohy a bez problémů to zvládli i méně fyzicky zdatní jedinci.
 

Dostupnost vody

Vodu lze nabrat z potůčků, kterých je po cestě do sedla Bärensuhlsattel poměrně dost. Poslední je asi 200 metrů od sedla na louce. Další potok je až v sedle u jezera Schaunitzsee, kde jsme strávili noc. Druhý den se jde vlastně neustále podél potoka, takže doplnění tekutin není problém.
 

Možnosti přespání

Noc jsme strávili v sedle u jezera Schaunitzsee. Je to ideální místo pro bivakování. Sedlo je široké a hlavně je zde dostatek vody.
 

Vrcholy

Na trase jsme zdolali tyto vrcholy - Lattenberg 2 018 m n.m., Goldkogel 2 080 m n.m. a Kerschkern 2 225 m n.m. Výhledy jsou skvělé hlavně na Nízké Taury, ale také na Ennstálské Alpy, Totes Gebirge, Dachstein a další.
 

Nebezpečí

Na trase není žádný exponovaný úsek. Některé pasáže jsou prudší a je dobré si pomoci rukama. Hlavně při sestupu z hory Kerschkern. Jde se ale celou dobu po horském chodníku, takže problém zde opravdu není. V létě je samozřejmě nutné si dávat pozor na bouřky.
 

Jídlo

Žádná chata na trase není, je proto nutné mít veškeré jidlo sebou.