Náročný přechod hřebene Schrottkamm do města Bad Ischl

Přechod hřebene Schrottkamm v Solné Komoře

Nástupní místo

Nádraží ve vesnici Langwies, asi na půl cesty mezi Ebensee an Traunsee a Bad Ischlem. Parkování je tu ale omezené - asi jen 3 místa, možná lepší sem dojet vlakem, nebo busem z Bad Ischlu.
 

Popis treku

Salzkammergut – Solná Komora přitahuje návštěvníky hlavně průzračnými ledovcovými jezery Traunsee, Attersee, Mondsee a Wolfgangsee. Mezi nimi se zvedají strmé vrcholky, které dosahují sotva 2000 m.n.m., to jim ale neubírá na náročnosti. Nejvyšší horou je Gamsfeld měřící 2027 m. Já se vydávám na přechod hřebene Schrottkamm, ze kterého jsou nádherné výhledy na Salzkammer a okolní hory – Traunstein, Totes Gebirge a Dachstein.

Přechod začínám na nádraží ve vesnici Langwies. Hřeben je odtud možné přehlédnout téměř celý – mohutná zvrásněná stěna nade mnou s několika výraznými vrcholy. Langwies má jen pár domů, kousek za malou kapličkou odbočuji vlevo do lesa. Vycházím z nadmořské výšky cca 450 m a čeká mě strmý stoupák na hřeben, který se nachází o víc než 1000 metrů výš. Stoupání je hned od vesnice ostré, serpentiny smíšeným lesem, pořád nahoru. Občas se v průseku ukážou hory – jako první Leonsberg nad Bad Ischlem, o další kus cesty dál pak Höllengebirge, kopce mezi Traunsee a Attersee s nejvyšším Grosser Höllkogel. Pod nimi pak údolí Traunu, podél nějž se vine rušná spojka mezi Bad Ischlem a Traunsee.

Po asi hodině a půl výšlapu se cesta stáčí na severní stranu hřebene, k almu Brombergalm. Z almu jsou pěkné výhledy na Höllengebirge, na východní části je možné rozeznat Bergstation lanovky na Feuerkogel. Pod ním Traunsee a masiv Traunsteinu, dále na východ třeba Kasberg a trochu v oparu Totes Gebirge. Na almu je možnost doplnění vody, pramen s dřevěným korytem pro dobytek. Od almu stoupám na první vrchol hřebene Petergupf (1646 m). Z něj už si můžu udělat představu o další trase. Přede mnou se tyčí ostré kužely Bannkogel (1656 m), Bergwerkkogel (1689 m), Mittagkogel (1790 m) a nejvyšší Hohe Schrott (1839 m). Trochu zděšeně koukám do mapy a nechce se mi věřit, že mě cesta protáhne přes všechny vrcholy.

Po chvíli odpočinku se vydávám na cestu. A ono to vždycky nějak jde. Stezka kopíruje hřeben, proplétá se mezi skalkami a klečí a přejde vždy přes vrchol kopce. Není to ale snadná chůze – přelézání menších skalek s pomocí rukou a klopýtání přes kameny a kořeny kleče se po chvíli stává standardem. Značení je ale perfektní, nikde se neztrácím, nebloudím. Bannkogel míjím tak nějak automaticky, zajímavé pasáže nastanou pod Bergwerkkogelem. Pěšina tu přejde na severní část hřebene a podchází pod širokou vrásou. Za ní je převis a stezka najednou končí, respektive pokračuje kolmo nahoru po kovových stupech a úseku zajištěném kovovým lanem k vrcholu. Je to ale jen pár metrů, úchyty drží dokonale a tak přestože ferraty neumím, vůbec se nebojím. Následuje krátký narovnaný úsek bez jištění a ješte jednou s lanem nahoru a doprava. Kousek za touto technickou pasáží je už vrchol Bergwergkogelu.

Za ním pokračuji opět přímo po hřebeni k Mittagkogelu. Vlevo od něj je oblý „pruhovaný“ Speikkogel a za ním nejzápadnější dvoutisícový dvojvrchol Totes Gebirge Schönberg – Grosser Wildenkogel. Jižněji pak Loser, Sandling, Hoher Sarstein a Dachstein s viditelným ledovcem na severní stěně. Travnatým traversem podcházím vrchol Mittagskogelu. Ze značené trasy odbočuje pěšina, která stoupá mezi vápencovými škrapy a klečí k nejvyššímu bodu. Tady je milé překvapení – prostý kříž umotaný ze dvou větví kosodřeviny.

Po chvíli slunění na vápencové plošině vyrážím k nejvyššímu bodu hřebene. Na Hohe Schrottu jsem po náročné cestě už trochu u konce s dechem. Na rozcestí ale přesto posbírám zbytky sil a vydávám se ještě na Hochglegt (1784 m). Od něj pak už přes Kotalm rovnou dolů na Bad Ischl. Jihozápadní konec hřebene je holý, prohnaly se tu orkány a porazily většinu stromů a tak mám ještě kus cesty krásný výhled na údolí Bad Ischlu a známé vrcholy Katrin (stará lanovka z roku 1959) a šikmý Schafberg (historická zubačka). Asi za dvě hodiny jsem dole a autobusem se dopravím zpět k autu v Langwies.
 

Náročnost

Cesta vede po značené turistické trase. Je ale náročnější fyzicky i technicky - počítejte 8 - 9 hodin chůze, výškové metry, přelézání menších skalek a kratší úseky zajištěné fixními lany.
 

Dostupnost vody

Voda je na začátku cesty na Brombergalmu - pramen a koryto pro krávy, pak až na konci v Bad Ischlu.
 

Možnosti přespání

Na cestě není žádná chata, v údolí dostatek možností. Kolem jezer jsou kempy.
 

Vrcholy

Na hřebeni vrcholy Petergupf, Bannkogel, Bergwerkkogel, Mittagkogel, Hohe Schrott a Hochglegt.
Výhledy in order of appearance: Leonsberg, Grosser Höllkogel, Traunstein, Totes Gebirge, Loser, Sandling, Hoher Sarstein, Dachstein, Gamsfeld, Katrin, Schafberg
 

Nebezpečí

Trasa je značena černým bodem, vede přímo po hřebeni, ale přestože mi vadí exponovaná místa, tady jsem se nikde nebála. Místy jsou natažená ocelová lana pro usnadnění cesty.
 

Jídlo

Vodu a jídlo s sebou, občerstvení je možné až v Bad Ischlu.