Prokletije / Albánie
Léto
19. 07. - 21. 07. 2022
↑ 1699 m
↓ 2297 m
20.4 km
3 dny
max. 2152 m n.m.
min. 747 m n.m.
Vesnice Lepushë na severu Albánie. Leží na silnici vedoucí do Černé Hory.
Hlavní náplní prvního dne byl přesun do vesnice Lepushë. Ve Skadaru jsme se nakonec domluvili s taxikářem a za 90 Euro nás do vesnice dovezl. Cesta je to ale opravdu šílená. Sice je zde poměrně nová silnice. Nicméně je to samá zatáčka a velké převýšení, takže auto dostalo docela zabrat. Hned u silnice je hospoda, takže jsme se lehce posilnili.
Rozhodli jsme se, že tento den dojdeme až k poslední možnosti dobrání vody. Proto jsme po široké cestě opustili vesnici a začali lesem stoupat do hor. Cesta je to jednoduchá, není co řešit. Po opuštění lesa se krajina mění a ocitli jsme se na horských planinách. Zároveň zde teče potok, takže místo pro stany jsem si našli kousek od potoka. Večer k nám přišli místní bačové a donesli nám místní výborný sýr. S pomocí němčiny jsem si i popovídali. Noc byla bezproblémová.
Ráno jsme doplnili tekutiny a vyrazili jsme do hor. První část cesty vede po horských loukách kolem salaší. Nádherná pasáž cesty. Brzy však přišla změna. Postupně jsme se začali přibližovat k hradbě hor a bylo jasné, že nás čeká náročný výstup. Ačkoliv značení je nově udělané a dobře viditelné, stezka postupně skončila a od této chvíle jsme šli vlastně ve volném terénu, jen občas s náznakem stezky.
V již čistě skalnatém terénu jsme vystoupali do prvního sedla. Před námi se otevřel výhled do obrovského horského kotle, který je ze všech stran obklopen horami. Lehce jsme sestoupili ze sedal a celý kotel jsme traverzem obešli. Opět bez náznaku stezky. Nakonec jsme prudce vystoupali do dalšího sedla.
Zde se otevřely výhledy na i na nejvyšší horu pohoří - Maja e Jezercës. Ze sedla následoval velmi prudký sestup do dalšího horského údolí. Kousek sestupu je vede i přes sněhové pole, které ani v létě neroztává. V horském údolí je naštěstí pramen a tak jsme kousek od něj postavili stany a strávili zde druhou noc.
Ráno jsme opět doplnili vodu a vydali se k vesnici Theth. Nejprve stezka vede ještě mezi skalami, ale asi po 2 kilometrech jsme došli k sedlu, odkud je výhled do údolí vesnice Theth. Ze sedla stezka klesá mnoha serpentinami. Zde jsme již také začali potkávat první turisty.
Po stezce jsme sestoupili do lesa a pokračovali dál k vesnici. Již v údolí je příjemné občerstvení, kde jsme si dali několik zasloužených piv. Poté jsme došli do vesnice Theth. V místní infocentru jsme si domluvili jak přespání na zahradě, tak i odvoz na druhý den zpět do Skadaru. A večer jsme úspěšný přechod oslavili dobrou večeří a pivkem.
Jedná se o poměrně náročný trek v krásné přírodě Albánských Alp. Hlavní problém trasy je neexistence stezky. Trasa je sice nově značená. A docela dobře. Ale vede v podstatě ve volném terénu. Tudíž je nutné se soustředit na každý krok. A terén je více méně stále kamenitý.
Další problém je nedostatek vody na trase. Nutné je mít dost vlastních zásob vody. Fyzicky je trasa také náročná. V těchto horách není žádný hřeben. Jde se prostě jen nahoru a dolu. A převýšení jsou slušná. Takže se určitě hodí dobrá fyzička. Trasu bych doporučil spíše zkušeným horalům.
S vodou je v těchto horách trošku problém. Nad vesnicí Lepushë je naštěstí vody dost. Dál v horách je to však bez šance. Další pramen je až 2 kilometry od sedla Qafa e Pejes, které je již nad vesnicí Theth. Je proto nutné mít alespoň 2 litry vody sebou, raději i více. V horách je velké teplo.
Dvě noci jsme strávili v horách. První nad vesnicí Lepushë na okraji louky. Druhou na louce asi 2 km od sedla Qufa e Pejes. V obou případech byla kousek voda. Poslední noc jsme strávili na zahradě u místních, kteří nás i pohostili. Tuto noc jsme si domluvili infocentru v Thethu (domek patřil rodině chlapíka, který v info pracuje).
Na trase jsme nešli přes žádný vrchol. Vystoupali jsme do dvou horských sedel. Výhledy jsou skvělé i tak. A to do Černé Hory a na samotné pohoří Prokletije.
Trek je poměrně náročný. Chybí zde stezky a tak je nutné při každém kroku dát pozor kam šlapete. Často se jde přes suťové pole, které se sype. Sestup z druhého sedla do údolí je poměrně prudký a je potřeba se přidržovat skal. Značení je dobré, takže orientace není až takový problém. Určitě si dejte pozor na hady. Jsou tu a čekají:-)
Veškeré jídlo jsme si nesli na zádech. Vařili jsme si na vařičích. Hospody jsou na konci treku v Thethu.
V Albánii jsme měli problém sehnat kartuše k vařičům. V Tiraně jsme žádný obchod s nimi nenašli. Proto jsme koupili komplet vařiče s kartuší v místních domácích potřebách. Vařič je spojen s plastovou podsadou, do které se vloží kartuš a šroubováním plastového víka se kartuš propíchne. Je to sice trošku neskladné, ale funguje to dobře. A cena kompletu je opravdu zanedbatelná. Navíc tento typ kartuší je možné koupit v Albánii bez problémů. Mají je i v Thethu v obchodě. Proto asi není nutné vozit z Česka samostatné vařiče.
Kondice
Hobby sportovci, důchodci ve špičkové kondici, dospívající mládež v dobré kondici.
Nastoupané metry
1 000 - 1 500 m za den
Charakteristika
Možnost exponovaných úseků s řetězy (pro zkušeného vysokohorského turistu bez nutnosti jištění). Pohyb po sněhu, nutnost jistoty chůze v kamenitém terénu.