Velké parkoviště na konci mýtné cesty - 6 Euro/auto. Mýto se platí od jezera Jägersee. Silnice sem vede z turistického střediska Wagrain, severně od hory Mosermandl.

Popis treku

1. den

Na parkoviště u spodní stanice nákladní lanovky jsme dojeli lehce po obědě. To bylo již totálně zaplněné a bylo jasné, že k jezero Tappenkarsee je atraktivní cíl pro turisty. To se také potvrdilo. Od parkoviště k jezeru vede široká cesta, která ovšem musí překonat skoro 600 výškových metrů. Je zde tak plno serpentin, aby stoupání nebylo tak prudké. I tak jsme se pěkně zapotili, zvlášť, když jsme museli několikrát do minuty odpovídat na pozdravy turistů sestupujících od jezera. Nicméně jsme měli ještě dost sil. Navíc se jde v lese, takže na nás tolik nepražilo slunce. Cestu navíc zpestřil krásný vodopád.

Po příchodu k jezeru se stoupání konečně zastavilo. Kolem jezera jsme po stezce prošli až na jeho konec a nad jezerem jsme si dali pivo na chatě Tappenkarseehütte. Trošku jsme si odpočinuli, neboť nás čekal další výstup do sedla. Zároveň se potvrdil předpoklad, že všichni turisté zůstali u jezera. Dál jsme šli už sami. Od jezera se jde do sedla po stezce. Stoupání je poměrně prudké, takže jsme šli pěkně pomalu. Ze sedla se poté otevřel úžasný výhled na hory Weißeck a Mosermandl. Pokračovali jsme ze sedla po stezce dál. Klesli jsme nějakých 200 metrů, poté jsme však již takřka po rovině došli k chatě Franz Fischer Hütte. V jejím okolí je poměrně těžké stavět stan. Navíc je to chráněná oblast a je to i zakázané. A chatař byl velmi vstřícný, takže nám nakonec nabídl spaní ve winterraumu za 10 Euro na noc na osobu.

2. den

Ráno jsme se vydatně nasnídali a vyrazili jsme směr Mosermandl. Chatař nám poradil, že je lepší výstup z jihu a sestup na sever. Proto jsme po stezce vyrazili od chaty. Vzali jsme si jen malé batohy, zbytek věcí jsme nechali ve winterraumu. Počasí bylo super a únava z předešlého dne lehce pominula. Stezka vede kolem krásného jezírka Essersee. Asi po 2,5 kilometru jsme došli k odbočce přímo na horu Mosermandl.

První část výstupu vede po louce, poté ovšem již následuje prudký výstup suťovým polem. Jde se stále přímo, nikam se neodbočuje. Závěr výstupu je již čistě ve skále, ale lezení je velmi lehké, není zde ani natažené ocelové lano. Výhled z vrcholu je skvělý na všechny strany - Vysoké a Nízké Taury, Dachstein, Hochkönig, Tennengebirge a další.

Sestup z hory směrem na sever je vedený skalním komínem, zajištěným lehkým klettersteigem. Nepříjemný byl zmrzlý sníh a ledové ocelové lano. Jinak sestup není pro zkušenějšího turistu problém. Začátečník by měl určitě mít vybavení na ferratu. Od skály jsme sestoupili do sedla a opět na doporučení chataře jsme vystoupili na horu Windischkopf. Sice je to 100 metrů převýšení, ale vyhnuli jsme se tak nepříjemnému obcházení hory v kamenitém terénu. Nakonec jsme prudce sestoupili do sedla a po stezce jsme se vrátili zpět na chatu Franz Fischer Hütte. Zde jsme si dali oběd a pořádně si odpočinuli. Poté jsme se vydali zpět k jezeru Tappenkarsee. Šli jsme stejnou cestou jako předešlý den. Opět jsme si dali na chatě Tappenkarhütte pivo a nakonec jsme došli k horní stanici nákladní lanovky, kde jsme přespali pod širým nebem.

3. den

Tento den byl jen čistě o sestupu zpět k parkovišti. Ráno jsme se tak sbalili a vydali se zpět. Opět nás čekaly serpentiny, ale alespoň nešlo proti nám tolik lidí a mohli jsme si cestu více užít, včetně výhledů na mohutný vodopád. Po sestupu cca 600 metrů jsme byli zpět na parkovišti, které se již opět začínalo plnit turisty. My však měli svůj trek za sebou.

Náročnost

Poměrně náročný trek, hlavně kvůli svojí délce - cca 30 km. I celkové převýšení je přes 2 400 m. a velká část se jde s těžkým batohem. Většina trasy vede po chodnících nebo horských stezkách. Něco jiného je samotný výstup a sestup Mosermandelu. Výstup je velmi prudký v suťovém poli. Závěr je ve skále, ale nejedná se o nic technicky náročného. Nicméně určitě je nutné použít i ruce k lezení. Sestup z hory je dokonce veden po lehkém klettersteigu - obtížnost A/B. Cesta ale vede úzkým komínem, takže není vzdušný. Vybavení na ferraty jsme nepoužili, ani nikdo z dalších turistů na trase. Jedná se asi o 100 výškových metrů. Trasa je vhodná určitě pro zkušenější turisty.

Dostupnost vody

Vodu je možné doplňovat na chatách po cestě. Navíc je na trase dostatek potůčků. Zde je jen nutné dát pozor na pasoucí se zvířata. Těch je tu hodně a rozhodně vykonávají potřebu i přímo do vodních toků. Ale určitě je zde dost malých potoků a pramenů, ze kterých se dá pít. Vyzkoušeno. Na výstup na Mosermandl nám stačilo 1,5 litru na osobu. V horní části již prameny nejsou.

Možnosti přespání

Přespat je možné na chatách na trase - Tappenkarseehütte a Franz Fischer Hütte. Jinak je v okolí chaty Franz Fischer Hütte zakázáno stanovat, jedná se o chráněnou krajinu. Nicméně chatař nám řekl, že když bychom nebyli vidět z chaty, tak to problém není.

Vrcholy

Hlavní cíl treku je hora Mosermandl 2 680 m n.m. Další hora po cestě zpět je Windischkopf 2 609 m n.m. Obě nabízejí skvělé výhledy na Vysoké i Nízké Taury, Dachstein, Hochkönig, Tennegebirge a další.

Nebezpečí

Až pod horu Mosermandl se jedná o klasický alpský trek po horských chodnících. Nic technicky obtížného. Samotný výstup a sestup je již jiné kafe. Výstup v poslední části vede po skále. Sice zde nejsou jistící prostředky, ale cesta není až tak těžká. Nicméně používat ruce při výstupu je nutné. Sestup je poté veden po jištěné cestě. Obtížnost asi A/B. Výhoda je, že se jde úzkým komínem. Takže problém např. se závratí nehrozí. I tak je ale nutné si dát pozor. Za nás byl na místě navíc zmrzlý sníh, který extrémně klouzal. Pro méně zkušené určitě doporučím vybavení na ferraty. Zkušenější horalé to zvládnou i bez tohoto vybavení.