Štýrské Dolomity – Mosermandl od severu Mosermandl (2 680 m) je výrazný masiv Radstadských Taur rozkládající se na pomezí Nízkých a Vysokých Taur. Jde o vápencovou horu a náhorní plošinu, která je také nazývána štýrské Dolomity. Když se vydaří počasí, nabízí dechberoucí výhledy na to nejlepší z Rakouských Alp – Grossglockner, Dachstein, Hochkönig, Schladmingské Taury. Výstup na Mosermandl je možný z několika směrů. Asi nejfrekventovanějsí trasy jsou z jihu od Zederhaus a výstup od západu okolo jezer Tappenkarsee a Zaunersee.

Já jsem se na něj vydala ze severu přes vápencové skalky a planiny. Výchozím bodem treku může být Tauernalm Raststation na dálnici A10, těsně před vjezdem do Tauernského tunelu, v nadmořské výšce asi 1200 m. Nechávám tu auto a vydávám se z parkoviště pod vysoký most, po kterém vede dálnice, k blízkému lomu. Před lomem je rozcestník - trasa na Mosermandl 5 hodin, obtížnost značena černým puntíkem. Vstup do lomu zahrazuje závora, ale v sobotu kolem deváté, kdy na trek vyrážím, není v lomu žádný provoz. Asfaltka prochází lomem k dalšímu rozcestníku, Mosermandl je značen doprava, ale tudy se chci vracet, tak volím cestu nahoru (č. 711). Začíná výstup úzkou pěšinkou mezi modříny a klečí. Cesta je ale dobře značená, vede lesem, občas překračuje koryto potoka, otevírají se výhledy na dálnici, Tauernský tunel a Tauernalm Raststation, v dálce se je vidět pohoří Tennengebirge.

Asi po hodině se konečně dostávám nad hranici lesa, pěšina pokračuje travnatým terénem mezi bílými balvany a skalkami. Objevuje se špička Mosermandlu, ale ještě dost daleko. Začínám chápat, proč to připodobnění Dolomitům, nalevo i napravo vystupují bílé vápencové skály s množstvím kamenných věžiček. Přede mnou se vynoří plochý masiv Hochbirgu (2 319 m) s malým jezírkem poblíž. A konečně očekávané výhledy – jako první se objevuje severním směrem trojzubec Dachsteinu a vedlejší hřeben Gosaukammu s rozeklanou Bischofsmütze. Za Hochbirgem narážím na rozcestník, který mě stáčí po trase č. 731 doleva na Mosermandl, podle značení vzdálený už jen 2 hodiny. Dávám si pauzu a užívám si výhledy – vlevo od Hochbirgu Dachstein, vpravo Schladmingské Taury, je dobře vidět špička Höchsteinu a vedlejší Hochwildstelle.

Cesta dál stoupá po vápencové planině, přelézám skalky a nohy začínají protestovat, přeci jen už našlapaly přes tisíc výškových metrů. Mosermandl chvílemi mizí, ale vpravo se tyčí další výrazná hora Faulkogel (2 564 m). A za ním další odměna - výhledy na Hochkönig a masiv Grossglockneru s bíle zářícími ledovci. Dostávám se pod Mosermandl, cesta traverzuje severní stěnu a je už místy zasněžená (je konec září), ale bez problémů přecházím do sedla mezi Mosermandlem a vedlejším kopcem Windischkopf (2 609 m). Další krásný výhled – třítisícovky Vysokých Taur Hochalmspitze a Ankogel.

Čeká mě závěrečný prudký výstup k vrcholu. Stezka se zužuje, vede úzkým komínem, někde si musím pomáhat rukama a posledních asi 100 výškových metrů je jištěných lanem. Občas průrva dolů, pohled na štěrkový sráz, trochu závrať. Konečně vidím kovový vrcholový kříž. Vrchol je prostorný a bezpečný, už tu postává a posedává pár lidí, fotím, na chvíli si také sedám a vychutnávám výhledy – na jih modré a třpytivé jezero, západně zasněžená třítisícovka Hochalmspitze, vedle ní Ankogel a ještě dál masiv Grossglockneru. Na severu Hochkönig, Tennengebirge, der Dachstein a v dálce dokonce rozeznávám Totes Gebirge se špičkou Grosser Priel. Východním směrem tmavé Schladmingské Taury a horské středisko Obertauern.

Po chvíli opouštím vrchol a přecházím na vedlejší Windischkopf. Značená cesta sestupuje vpravo pod vrcholem, ale ještě se mi nechce dolů, tak se rozhoduju prodloužit si trek přes sedlo Windischscharte (2 298m) k jezírku Neukarsee. Nevidím AV značení, ale je tu znatelná pěšina a občas i kamenní mužíci. Pěšina se ztrácí a zase objevuje, až po chvíli opět narazím na značku. Cesta padá dolů do Windischscharte, kde jsou poházené obrovské balvany. Západním směrem je vidět chata Franz Fischer Hütte u Zaunersee, já se ale obracím zpět k severu po trase 733 a po asi 30ti minutách dorazím k modrému jezírku Neukarsee.

Odděluje se sestup na Flachauwinkel, prudká zmijovka dolů je vidět z dalšího kopce, kam mě vytáhne trasa 711. Po chvíli se připojuje cesta od Windischkopfu, mířím dolů okolo původního Obere Gasthasthaus, nyní jen trosek. Pak už mě čeká jen hodinový sestup pěšinou lesem, který nadchne botaniky – ve svahu jsou gravitací zohýbané stromy, alpenrosa, modré hořce a jiná alpská flora. Po páté jsem zpět u auta, na cestě 8 hodin, mapy mi ukazují nějakých 16 km a 1 600 m převýšení.

Náročnost

Většina cesty není náročná, výstup lesem a přes alpské louky, obtížnější je poslední část výstupu k vrcholu Mosermandlu, kterou ale není nutné absolvovat, pokud se necítíte. Jde se jištěnou cestou obtížností A - B. Naštěstí výstup jde sklaním komínem, není proto až tak moc vzdušný. Pro zkušeněnjší turisty není nutné jištění na ferraty. Krásné výhledy jsou i ze sedla pod Mosermandlem.

Dostupnost vody

Cestou není žádná chata, ani potok, je nutné mít dostatečnou zásobu vody na celý den. V Kompas mapě jsou značené prameny, v pozdním léte ale byly vyschlé.

Možnosti přespání

Jediná chata v okolí je Franz Fischer Hütte, ta je ale mimo trasu. Na jih od hory Mosermandl je zakázáno stanovat, jedná se o chráněnou oblast.

Vrcholy

Mosermandl 2 680 m n .m., Windschkopf 2 609 m n.m., mimo trasu možnost výstupu na Faulkogel (2 654 m, ferrata). Výhledy jsou na Dachstein, Hochkönig, Vysoké Taury nebo Tennengebirge.

Nebezpečí

Obtížnější je pouze závěrečná část výstupu na Mosermandl (není nutné, k vrcholu vede jednosměrná odbočka), cesta jištěna lanem, není nutné vybavení. Ale jedná se už o jednoduché skalní lezení. Jinak je trasa bez exponovaných míst.