6ti denní přechod pohoří Karavanky

Přechod hřebenu Karavanek

Nástupní místo

Trek jsme začínali na autobusovém nádraží ve Ferlachu. Ve Ferlachu je několik parkovišť, kde je možno nechat auto, my jsme ale využili vlak a autobus pro dopravu z Česka.
 

Popis treku

1. den

Odpoledne jsme dorazili autobusem do Ferlachu a vydali jsme se po červené značce vstříc horám. Cesta začíná silnicí a po čase přechází v širokou štěrkovou cestu. Část cesty vedel podél průzračné říčky, kde je možnost příjemné, ale studené koupele, pod jednou z umělých kaskád. Pár kilometrů za vesnicí Unterloibl jsme dorazili ke krásné soutěsce Tscheppaschlucht, kterou je nutné projít a platí se zde vstupné (nám ho paní těsně před zavíračkou odpustila). Na konci soutěsky je pěkná kaskáda vodopádů. Nad soutěskou jsme pokračovali ještě pár kilometrů k prvnímu spaní. Spali jsme na plácku u budovy opuštěné budovy, kde se pohodlně vyspí 5 lidí vedle sebe. Jediný problém byly myši, které nám přes noc rozkousaly uzávěry od několika lahví na vodu.
 

2. den

Ráno jsme poměrně brzy dorazili do Bodentalu/Podenu, kde je jediný malý krámek, kde není moc co k dostání, vše potřebné je nutno nést již od začátku cesty. Cesta se postupně zmenšovala a začínala čím dal prudčeji stoupat. Po čase jsme dorazili ke Klagenfurter Hütte, kde je možnost občerstvení a dopuštění vody. Dále jsme pokračovali směrem na Stol s malou odbočkou na vrchol Svačica, ze kterého jsou pěkné výhledy na okolní bílé skály. Po překonání stoupání suťovištěm jsme se dostali do sedla pod Stol, kde je možnost odbočit k Prešeren Lodge at Stol (chata) nebo vyjít na vrchol Stolu. My jsme zde zůstali a vybrali si jedno z rovných míst na spaní.
 

3. den

3.den jsme zahájili východem slunce z vrcholu Stolu. Dále jsme pokračovali již po hřebeni s krásnými výhledy do Rakouska i Slovinska. Cestou je možnost odboček a několik vrcholů, které značená trasa obchází úbočím a je na každém, zda si chce přidat několik výškových metrů. Zhruba v polovině cesty je Planinski stan na Belski planini, kde je možnost se najíst, koupit něco chladného k pití a dotočit vodu. Po pár dalších kilometrech procházíme kolem Golica Lodge, kde je také možnost jídla a kdo by chtěl, tak se zde dá i přespat. My jsme pokračovali ještě o kousek dál a kousek pod vrcholem Hruški Vrh je mezi klečí plácek, kde jsme se rozhodli přenocovat.
 

4. den

Ráno doporučuji východ slunce z vrcholu Hruški Vrh. Již po pár kilometrech chůze jsme došli k hospodářskému stavení, kde byl žlab s tekoucí vodou, takže jsme doplnili zásoby a pokračovali jsme dál. Cesta je během 4.dne poměrně různorodá, les se střídá s pastvinami a v zhruba v polovině trasy je potřeba překonat krátký úsek zajištěný lany. Zbytek dne už je pohodová cesta až k místu, kde jsme spali. Původně jsme chtěli přespat na louce, ale velmi zvědavé krávy nás nakonec donutili k přesunu k pastevecké chatě, kde jsme objevili otevřenou půdu s postelemi na spaní, takže nás čekala nadmíru pohodlná noc. Tato salaš se nachází na okraji Blekovy planiny (viz. mapa)
 

5. den

Cesta 5.den se velmi podobná předchozímu dni. Zhruba po 4 km je možnost doplnit vodu. Po zhruba 13km je zde malá restaurace u hraničního přechodu, ale jenom o pár kilometrů dál je velká restaurace na horním konci lanovky jedné ze sjezdovek (vrchol Taubenkogel), takže bych doporučoval spíše počkat s jídlem až sem. Zde je první možnost sejít do Arnoldsteinu a zakončit trek již 5.den. Doporučoval bych ale popojít ještě 1km na vedlejší vrchol Monte Forno, kde se nachází hranice 3 států (Itálie, Rakousko a Slovinsko). Z tohoto vrcholu je taktéž možnost sejít do Arnoldsteinu. Nás zde ale zastihla poměrně velká bouře, takže jsme se rozhodli přespat zde v přístřešku, který poměrně obstojně chránil před deštěm.
 

6. den

Ráno jsme se pokochali východem slunce nad mraky v údolí a sešli jsme na vlak do Arnoldsteinu.
 

Náročnost

Vlastní trek je poměrně proměnlivé náročnosti. Ze začátku jde cesta po místních silničkách a široké zpevněné cestě. Postupně se cesta zužuje do úzké,, místy kamenité, pěšiny, která následně zůstává po většinu treku. Až samotný sestup zpět do civilizace, tedy Arnoldsteinu, je po sjezdovkách, širších cestách a na konci se opět nevyhneme malé místní silničce. Zhruba v polovině trasy je jeden exponovanější úsek zajištěný ocelovými lany, který lze zvládnout bez speciálního vybavení. Trek se nachází kolem 2000 m n. m. a žádné příznaky nevolnosti z nadmořské výšky se za dobu přechodu neobjevily.

Na treku je nejnáročnější začátek, kdy je potřeba dostat se z výchozího bodu na hřeben, konkrétně až téměř na vrchol Stol, tudíž je potřeba překonat značnou nálož výškových metrů, navíc část z posledních 2km pod vrcholem vede přes suťoviště a poměrně se sype pod nohami. Cestou nás potkalo také pár přeháněk, ale na bezpečnost cesty to nemělo vliv. Trasu jsme šli bez psa, ale myslím si, že pes zvyklý chodit v horách by neměl mít s trekem problém. Cestu bych ale nedoporučoval pro lidi s kočárky nebo malými dětmi. Na treku jsme měli trekové boty, nepromokavé bundy, plachtu na přístřešek, jídlo vodu a věci na převlečení.
 

Dostupnost vody

Na treku může být v některých úsecích problém s doplňováním vody. Běžně jsme pro jistotu nosili 3l vody a snažili se doplňovat kde to šlo. V první polovině je možnost doplnit vodu na chatách, někde za poplatek balenou, někde z kohoutku, což ale nevidí úplně rádi. V druhé polovině jsme narazili na pár místech na vodu u pasteveckých a loveckých chat. Vodu jsem nikde nefiltrovali a žádné střevní obtíže se nedostavily.
 

Možnosti přespání

Celou cestu jsme spali pod plachtou. V první polovině je možnost spaní na chatách.
 

Vrcholy

Z většiny treku je krásný výhled na Julské Alpy a stejně tak na nejbližší pohoří v Rakousku.
 

Nebezpečí

Na trase je několik exponovanějších úseků, které jsou zajištěny lanem. Nicméně speciální vybavení na ferraty není nutné. I tak je trasa vhodná spíše pro zkušenější turisty.
 

Jídlo

Jídlo na celou cestu jsme si nesli vlastní, ale je zde i možnost teplých jídel vázaná na chaty cestou. Ve druhé polovině treku není každý den možnost teplého jídla na chatě.