Půldenní výlet v NP Kalkalpen s výstupem na stěnu Kampermauer

Náročnější trek na stěnu Kampermauer v NP Kalkalpen

Nástupní místo

Hengstpassstrasse, bezplatné parkoviště pod Puglalm. Silnice sem vede z města Windischgarsten.
 

Popis treku

Auto parkuji hned u silnice Hengstpassstrasse na bezplatném parkovišti pod almem Puglalm. Je půl osmé ráno, všechno je v mlze, na almu mě zvědavě pozoruje jen bílá koza. V mlze nevidím dál než na 20 metrů a tak spoléhám na Mapy.cz a jdu po mokré louce směrem nahoru. Pod lesem nacházím odbočku na Rumplmayrsteig/Rumplmayrkreuz, cesta by měla trvat hodinu. Je tu i varování, že cesta je technicky náročnější (Trittsicherheit und Schwindelfreiheit erforderlich!).

Cesta stoupá po úzké lesní pěšině strmě nahoru. Za mokra není úplně příjemné, kořeny kloužou. Objevují se první skalky, někde je u nich nataženo lano na přidržení, ale zatím nic exponovaného. V mlze stále moc nevidím, stoupám pořád nahoru. A pak se najednou mlha rozplyne a já uvidím přes údolí sluncem ozářené Haller Mauern. Neskutečná nádhera, dole pode mnou bublá řeka mlhy, nad tím se ve slunci vyhřívají dvoutisícovky Hexenturm, Scheiblingstein, Grosser a Kleiner Pyhrgas. Západním směrem v dálce Warscheneck, Grosser a Kleiner Priel v Totes Gebirge a Hoher Nock, nejvyšší hora Sengsengebirge. Načasování přesně na vyhlídku Rumpmayrkreuz (Karlkreuz) v asi 1200 m. Z mlhy vystoupí i stěna Kampermauer (1394 m).

Za Karlkreuz je cesta trochu exponovanější, nebezpečná místa jsou ale dobře zajištěna fixním lanem a ve skále jsou kovové chyty a stupy. Po překonání náročnějšího úseku obchází stezka propast bukovým lesem, stáčí se lehce vpravo a následuje závěrečný krátký výstup k vrcholovému kříži Kampermauer, opět zajištěný lany. Kříž není na nejvyšším místě stěny, ale na místě s dobrým výhledem. Vrchol je úzký, bezpečně se sem vejdou max dva, tři lidé. K výhledům na Haller Mauern se přidávají další hory na východě – blízký Grosses Maiereck a za ním Gesäuse – Grosser a Kleiner Buchstein.

Po chvíli odpočinku se vracím asi sto metrů do lesa a pokračuji po neznačené pěšině dál na hřeben. Cesta vede kolem pastvin Menauer Alm, kudy je možné se vrátit zpět na silnici. Na hřeben je to cca 150 výškových metrů, většinou lesem, nebo po loukách. Na úzkém hřebeni se cesta stáčí vlevo. Schwarzkogel (1554 m) je označen jen kamenem, na Tannschwärze (1533 m) stojí jednoduchý kovový kříž. Z hřebene je vidět na druhou stranu do Voralpen a Podunají. Výraznější je nedaleký vyhlídkový vrchol Wasserklotz (1505 m). Je tu krásný klid, za celou cestu jsem ještě nikoho nepotkala.

Z Tannschwärze sestupuji po dlouhé louce a pak vlevo lesem podél potoka do sedla Hengstpass (985 m) a almu Spitzenbergeralm. Abych nemusela zpět po silnici, vracím se po nenáročné Themenweg „Von Alm zu Alm“ (Od almu k almu). Cesta vede po staré Proviantweg – zásobovací stezce přes Hengstpass. Před Puglam ještě odbočuji k poutní kapli Rot-Kreuz-Kapelle, dřevěné kapli nedaleko od silnice s červeným křížem na štítu. Zpět k Puglalmu a parkovišti je to už jen asi 15 minut.

 

Náročnost

Půldenní trek, strmý a technicky náročný výstup na Kampermauer (místy zajištěno lany), ale není lezení, není nutná ferratová výbava. Za Kampermauer neznačená trasa po hřebeni, od Hengstpass nenáročné lesní cesty.
 

Dostupnost vody

Občerstvení je možné na almech na začátku a na konci cesty.
 

Možnosti přespání

Na trase nejsou žádné chaty, dostatek ubytování v údolí.
 

Vrcholy

Přechod přes vrcholy Kampermauer, Schwarzkogel, Tannschwärze. Výhledy na Haller Mauern, Totes Gebirge, Gesäuse, Sengsengebirge.
 

Nebezpečí

Začátek výstupu na Kampermauer vyžaduje trochu zkušeností s horským terénem. Exponovaná místa jsou ale dobře zajištěna. Nechybí zde ocelová lana, skoby a ocelové chyty. Za mokra je stezka místy kluzká, hlavně na kořenech a kamenech.
 

Jídlo

Občerstvení je možné na začátku a na konci cesty na almech.
 

Zajímavosti

Trasa vede také kolem poutní kapličky Rot-Kreuz-Kapelle.  Přímo kaplí protéká léčivý pramen. Kaple byla postavena na místě, kde podle legendy unavený poutník zahlédl zraněnou myš, kterou pramen zázračně zahojil. Poutník se tedy vody také napil, omyl si zranění z cesty a mohl zdráv pokračovat v cestě. Ke kapli se stále pořádají procesí z Windishgarstenu a Unterlaussy, první neděli po Matoušovi (21.září).