Rottenmannské a Wölzské Taury / Rakousko
Podzim
14. 10. 2023
↑ 1601 m
↓ 1601 m
21.3 km
8 hod.
max. 2345 m n.m.
min. 1059 m n.m.
Parkoviště za obcí Donnersbachwald na konci silnice vedoucí do údolí. Parkoviště je neplacené, prostorné.
Auto nechávám na odstavném parkovišti pro Lärchkaralm na konci silnice za Donnersbachwald. Vracím se kousek po silnici k rozcestníku a pak podél potoka Donnersbach vyrážím směrem do sedla Glattjoch (3 hodiny). Široká forstweg stoupá dlouhým údolím a míjí několik chat. Po cca hodině z ní odbočuje lesní pěšina. Stoupání je už příjemnější, pěšina vede přes louky rezavé kapradím, mezi tmavými smrky svítí žluté břízy a modříny. Objevují se první vrcholky, skalnatý hřeben mezi Donnersbachwald a Sölktalem. Po necelých 3 hodinách stojím v sedle Glattjoch, které mě naprosto uchvátí.
Napravo je mohutná tmavá skála Hochweberspitze (2375 m), nalevo travnatá pyramida Eiskarspitz (2350 m). Mezi tím je usazená neobvyklá stavba Glattjochkapelle. Informační tabule sděluje, že klenutá kaplička byla postavena z nasucho poskládaných kamenů, bez použití malty, a datuje se zřejmě do dob ranného křesťanství. Sedlem procházela solná stezka a malá plošina byla místem zastavení obchodních karavan a poutníků. Kousek pod kaplí je ještě masivní kamenný kříž s výhledem do protilehlého údolí.
Po chvíli odpočinku se obracím vlevo a stoupám na hřeben vedoucí k Eiskarspitz. Cesta vede po travnaté hraně, vpravo je sráz, ale nebezpečí nehrozí. Nahoře se do mě opře vítr, který s sebou žene mraky od jihu. Hřeben Eiskarspitz střídavě mizí v mraku a opět se objevuje ve slunci, krásná podívaná. Na vrcholu odbočuji doprava k nejvyššímu bodu cesty, hoře Hohenwart (2363 m). I ta mi během pár sekund mizí v mraku, ale nahoře se naštěstí vyjasní a tak si můžu užít výhledy od Sölktalských Alp na západě, přes Dachstein, Grimming, Totes Gebirge na severu až po Rottenmanské Taury a Gesäuse na východě. Jižním směrem jsou Lachtálské Alpy a Murtal, ale ty se skrývají v mracích.
Vracím se zpět na Eiskarspitz, cesta přechází přes vrchol a klesá 200 výškových metrů dolů do sedla před Schönfeldspitz (2202 m). Výstup na třetí vrchol trasy už trochu bolí, odměnou je pěkný kříž na vrcholu navršený z hrubých kamenů. Z Schönfeldspitz je vidět pokračování travnatého hřebene k sedlu Pustereckjoch a do údolí Siebenhüttental, kudy se chci vracet. V Pustereckjoch (1913 m) střídá trávu vřes a borůvčí, objevuje se kleč a první zakrslé smrčky.
Ze sedla klesá na obě strany neznačená pěšina do protilehlých údolí. Já odbočuju vlevo. Sestupovka vede po vyšlapané pěšině, orientaci usnadňují kamenní mužíci. Klesání je rychlé, asi za půl hodiny jsem u polorozpadlé chaty nad potokem Siebenhüttentalbach. Pod chatou je už široká lesní cesta, která mě zavede k chatám Lärchkaralmu. Od almu pokračuju podél potoka dolů zpět do Donnersbachwald. Na cestě 8 hodin, slunečná krásná sobota, kromě jednoho kamzíka ani živá duše, první lidi jsem potkala až v údolí.
Trek vede po značené AV trase, neznačená je zkratka mezi Pustereckjoch a Siebenhüttental, ale pěšina byla dobře viditelná, s mužíky. Nejsou technická místa, klasický alpský choďák většinou po horských loukách. Převýšení je 1 600 metrů, takže dobrá kondička je žádoucí.
Vodu s sebou, nebo potoky v údolí. Chata na cestě není. Na konci trasy na Lärchkaralm a u parkoviště je hostinec, ale mimo sezonu má zavřeno.
Ubytování v Donnersbachalm, na cestě není chata. Polorozpadlý bivak v Glattjoch a na Hohenwart.
Výstup na hory Eiskarspitz, Hohenwart a Schönfeldspitz, mezi nimi vede cesta po hřebenu. Výhledy od Sölktalských Alp na západě, přes Dachstein, Grimming, Totes Gebirge na severu až po Rottenmanské Taury a Gesäuse na východě. Jižním směrem jsou Lachtálské Alpy a údolí Murtal.
Cesta vede většinou po značených trasách po travnatých svazích, nejsou zde exponované úseky.
Jídlo jsem měla s sebou, občerstvení je možné na konci cesty na Lärchkaralm, nebo u parkoviště, mimo sezonu ale zavřeno.
V sedle Glattjoch se nachází neobvyklá stavba Glattjochkapelle. Informační tabule sděluje, že klenutá kaplička byla postavena z nasucho poskládaných kamenů, bez použití malty, a datuje se zřejmě do dob ranného křesťanství. Sedlem procházela solná stezka a malá plošina byla místem zastavení obchodních karavan a poutníků. Kousek pod kaplí je ještě masivní kamenný kříž s výhledem do protilehlého údolí.
Natreku je popsán jarní přechod Wölzer Tauern a výstup na Hohenwart z protilehlého údolí.
Kondice
Hobby sportovci, důchodci ve špičkové kondici, dospívající mládež v dobré kondici.
Nastoupané metry
1 000 - 1 500 m za den
Charakteristika
Možnost exponovaných úseků s řetězy (pro zkušeného vysokohorského turistu bez nutnosti jištění). Pohyb po sněhu, nutnost jistoty chůze v kamenitém terénu.