Přechod hřebínku Kräuterin v Ybbstalských Alpách s výstupem na Hochstadl

Výstup na horu Hochstadl v Ybbstálských Alpách

Nástupní místo

Auto nechávám u usedlosti Rotmoos (silnice z Mariazellu na Guβwerk, zde odbočit směr Wildalpen, asi 15 km). Menší parkoviště je také cca o 3 km dál u Dürradmeru (možno jít trasu obráceně a zkrátit cestu zpět lesní cestou)
 

Popis treku

Kraüterin je nenápadný, asi deset kilometrů dlouhý hřeben ležící nedaleko Mariazellu, mezi Hochschwabem a Ybbstalskými Alpami. Nejvyšším bodem je Hochstadl (1919 m), na který vede značená AV trasa. Auto nechávám u usedlosti Rotmoos (silnice z Mariazellu na Guβwerk, zde odbočit směr Wildalpen, asi 15 km). Parkoviště tu není, ale auto je možné zaparkovat na křižovatce u velkého žlutého domu.

Od křižovatky vychází značená turistická trasa, na Hochstadl by to měly být cca 4 hodiny. Vyrážím pěšinou do lesa a začíná poměrně strmý stoupák. Úseky lesem se střídají se štěrkovými cestami na svážení dřeva. Po asi hodině a půl odbočuje z Forststrasse pěšina na pastviny, kde už poprvé zahlédnu vrchol Hochstadlu. K němu je to ale ještě kus cesty mezi klečí a skalkami.

Krávy tu žádné nejsou, ale těsně pod hřebenem narazím na asi dvacetihlavé stádo kamzíků. Civí na mě, jako by člověka ještě neviděli a až po chvíli se dávají na útěk. Pravda, ani já na celé cestě nepotkala žádného turistu, jen myslivce. Cesta mě dovede do střední části hřebínku, je to tu pěkné – velká pastvina, ostrůvky kleče, bílé skalky a kužely okolních vrcholů – nalevo je Fadenkamp (1804 m), napravo Graskogel (1704 m).

Bohužel se ale začíná zhoršovat počasí, obloha tmavne a vrchol střídavě mizí v mracích. Jasno je ještě trochu nad Mariazellem, rozeznávám Gemeindealpe s vysílačem, Zellerhütte, Hohe Veitsch. Blízký Hochschwab na jihu už je ale v mlze. Na severní straně hřebene by měl být vidět Ötscher a Dürrenstein, dominanty Mariazellerland, oba vrcholy jsou ale skryty v mraku. Odbočuji nalevo k vrcholu Hochstadlu.

Kopec je od severu zajímavě zvrásněný a pár set metrů pod vrcholem začínají skalky a vápencové škrapy. Cesta je ale dobře značená a tak za chvíli stojím u kříže. Šipka s nápisem Gipfelbuch mě ale upozorňuje, že vrchol bude asi ještě o kousek dál. Obcházím kleč, asi 100 metrů travnatou pěšinou mezi kameny a jsem tam. Mraky se na chvíli rozestupují a tak vidím strmý padák dolů do údolí a pokračování hřebínku s vrcholkem Kleiner Hochstadl (1835 m). Tam už cesta nevede, je to příliš strmé.

Po chvíli odpočinku se vracím zpět k dřevěnému kříži s vyřezanými květinovými motivy. Sestupuju dolů na planinu, bohužel se ale definitivně zatáhne a spustí se déšť. Přeháňka je sice krátká, déšť však vystřídá taková mlha, že nebýt cinkání zvonců, asi zakopnu o krávu. V plánu bylo pokračovat na skalnatý Fadenkamp, na něj ale nevede značená cesta, snad jen pěšinka mezi klečí, kterou nemám v mlze šanci najít.

Fadenkamp tedy nechávám na někdy příště a začínám klesat směrem ke Kräuterinhütte (1394 m). Po chvíli se mraky zase rozestoupí, dokonce i vykoukne kousek modré oblohy. Pod Kräuterinhütte vede trasa přes pastviny a paseky, už po široké lesní cestě směrem k usedlosti Dürradmer. Z Dürradmeru odbočuji vpravo před mostem mezi chalupy a dál na lesní cestu a vracím se zpět do Rotmoosu.
 

Náročnost

Relativně opuštěný hřebínek u Mariazellu, trasa vede po značené AV trase a lesních cestách. Celkové převýšení je víc jak 1500 metrů, je tedy dobré mít nějakou tu kondičku. Místy je stoupání prudší, např. v úvodní části výstupu.
 

Dostupnost vody

Po cestě není možnost občerstvení, potok pod Kräuterinhütte, korýtka v Dürradmeru.
 

Možnosti přespání

Na trase není žádná chata, v údolí a okolo Mariazellu je ale dost ubytovacích kapacit.
 

Vrcholy

Výstup na Hochstadl 1 919 m n.m., při dobré viditelnosti by měl být vidět na severu Dürrenstein a Ötscher, na východě kopečky kolem Mariazellu, na jihu Hochschwab, na západě Gesäuse.
 

Nebezpečí

Cesta vede po značených nebo lesních cestách, nejsou exponované úseky.
 

Jídlo

Na trase není možnost občerstvení, jídlo je nutné mít s sebou.
 

Zajímavosti

Cestou zpět ještě tradiční zastávka v Mariazellu v bazilice a pro perníčky. Mariazell je asi nejznámější rakouské poutní místo. Ve 12.století se tu mnichu Magnusovi při pouti přes Alpy zjevila Madona a pomohla mu překonat skálu, která mu zahradila cestu. Donesl tedy na místo sošku z lipového dřeva a postavil kolem ní kapličku. Kolem roku 1200 tu kníže Jindřich vybudoval první kostel, aby poděkoval za uzdravení z těžké nemoci.

Legenda se začala šířit a do Mariazellu od té doby putují ročně tisíce věřících. Do města vede několik poutních cest, na okolních kopcích byly vystavěny kaple a kostelíky věnované svaté rodině a dalším svatým (Annaberg, Josefsberg, Joachimsberg). Podél cest tu uvidíte mnoho křížků, kapliček a svatých obrázků. Kromě baziliky je Mariazell známý výrobou medových perníčků (Mariazeller Lebkuchen Pirker), svíček z včelího vosku a bylinného likéru Arzberger.