Schladmingské Taury / Rakousko
Léto
24. 07. - 25. 07. 2021
↑ 3600 m
↓ 3729 m
32.2 km
2 dny
max. 2577 m n.m.
min. 1093 m n.m.
Parkoviště Eschachalm (placené), případně je možné využít talerbus ze Schladmingu.
Schladmingské Taury jsou krásné strmé hory vystupující z údolí Ennstal jižně od města Schladming. Podle časových možností tu jde naplánovat jednodenní okruhy, ale i vícedenní horský přechod. Já jsem se v červenci 2021 rozhodla pro dvoudenní trasu z údolí Obertal k vysokohorským jezerům Giglachseen, chatě Keinprechtshütte, kde dělají výborné domácí koláče, přes sedla Trockenbrotscharte a Gollingscharte na ledovcovou jezerní planinu Klaferkessel. Cestu zpět do Schladmingu ještě zpestřily vodopády Wilde Wasser na konci údolí Untertal.
Auto nechávám ve Schladmingu, talerbus jede až kolem deváté a tak zkouším štěstí a stopuju na začátku údolí Obertal. Staví mi hned první auto – sympatická Rakušanka mi ušetří několik kilometrů cesty a doveze mě až na parkoviště u Eschachalm (1200 m). Na konci údolí se vybírá mýtné. Nechávám za sebou Eschachalm a vydávám se stoupákem lesem k jezeru Duisitzkarsee. Výstup je snadný, lesní pěšina, překračuji kořeny a kameny.
Asi za hodinu slyším cinkání kravských zvonců a vycházím z lesa k zelenému Duisitzkarsee a poblíž stojícím chatám Duisitskarseehütte a Fahrlechhütte. Zastavuji jen na krátké vydýchání a fotku, obcházím jezero zprava a po Wanderweg 775 pokračuju dál do kopce. Cesta je strmá, od jezera asi 300 výškových metrů, ale odměnou jsou mi pohledy zpět na Duisitzkarsee a idylický alm u něj.
V sedle mám v nohách už kolem 800 výškových metrů a tak jsem vděčná za chvíli oddechového pochodu po vrstevnici. Před sebou už vidím Giglachseen – modrá průzračná jezera s ostrůvky a zelenými travnatými vlnkami kolem. Čeká mě výšlap do nejvyššího bodu prvního dne treku – sedla pod Rotmandlspitze (2 353m). V sedle musím zastavit – jeden z nejkrásnějších výhledů Schladmingů – pode mnou Giglachseen, severním směrem Dachstein v mracích, východně konečně mohutný masiv Hochgollingu, nejvyšší hory Schladmingkých Taur, na západ bílé vápencové Lungauer a Steirische Kalkspitze. Kamenitá cesta mě odvádí do dalšího sedla, ze kterého už vidím chatu Keinprechtshütte.
Na chatě si objednávám kafe a výtečné Linzerschnitte s rybízem. Pomalu se sbírám na závěrečnou etapu cesty – traverzem pod horou Pietrach do sedla Trockenbrotscharte (2 237 m). V sedle už mám jako na dlani Hochgolling, jezera Landawirseen a cíl prvního dne chatu Landwirseehütte, kde budu spát.
Druhý den ráno se probouzím do mlhy a mraků, ale než posnídám a připravím se na cestu, cáry mlhy v údolí pod Hochgollingem se roztrhají a vidím masiv v celé kráse. Nádherná, mohutná hora. Od chaty je možné vydat se horní cestou traversem, kde ale stále leží sněhová pole, a tak raději sestupuju pár set metrů po široké cestě od chaty pod sedlo Gollingscharte (2 325 m) a pak strmou pěšinou přes kamenná pole rovnou nahoru. Pro nerozhýbané tělo je to po ránu šok, 500 výškových metrů ostrého výšlapu nahoru. V sedle chvíli vydýchávám a potkávám první turisty a ferratisty, co míří na Hochgolling z druhé strany.
Sestupovka z Gollingscharte také stojí za to – ztrácím 600 výškových metrů na necelém kilometru, trasa vede přes kameny, štěrk klouže, vytahuji hole na podporu. Konečně jsem dole u potoka, obcházím koně pasoucí se u vody a mířím po nyní už širší cestě ke Gollinghütte (asi 1 650 m). Tady se psychicky připravuju na další náročný úsek – 1 000 výškových metrů nahoru na Greifenberg (2 618 m). Začátek není pěkný – úzká pěšina, lopuchy, mokrá tráva, občas klouzavé bahno, olšové křoví.
Pár úseků jištěných lanem přes skalky, ale nic těžkého. Kolem 2 000 m. se otevírají se výhledy do údolí a na Hochgolling. Postupuju k sedlu Greiffenbergsattel (2 450 m), potkávám stále víc lidí, Greifengerg je zřejmě oblíbený výletní cíl. Greifenbergsattel potěší – mezi kamením se objevuje jezírko Sattlesee zrcadlící modrou oblohu. Z určitého pohledu vytváří dojem edge pool, jako by přetékalo přes hranu skály. Vrchol Greiffenbergu je vzdálený asi jen půlhodiny chůze. Teď už ale chápu, proč sem míří tolik lidí – z Greifenbergu jsou překrásné výhledy na pravěkým ledovcem tvarovanou planinu Klaferkessel s desítkami jezírek, z nichž každé má jiný odstín modré. Nad jezery ční masiv Waldhornu (2 702 m), v dálce šikmý profil Hochwildstelle (2 747 m).
Loučím se s Hochgollingem a sestupuju na planinu. Přelézám kameny, přeskakuji potůčky, obcházím louže a jezírka. Poslední pohled na Greiffenberg a mizím za hranou, podél potoka směrem k Preintalerhütte a jezeru Riesachsee. Slunce v odpoledni peče a tak u jezera zastavuju na koupání. U Gföller Alm je občerstvení, za almem odbočuji na stezku Wilde Wasser Weg do rokle, kde potok tvoří kaskády vodopádů Riesachfälle.
Stezka vede přímo nad vodou po kovových lávkách, stoupá a klesá po úzkých schodech, nic pro ty, co trpí závratěmi. Hlavní atrakcí je visutý most, pozor zrušit krok a nehoupat! Vodopády jsou překrásné – masy vody padají desítky metrů dolů, dravý proud a popadané stromy vymlely ve skále podivné tvary, kolem prší vodní tříšť. Cesta končí na parkovišti u restaurace, o kousek dál staví talerbus, který mě dopraví zpět do Schladmingu.
Nádherný alpský trek v srdci Schladmingských Taur, okolo nejvyšší hory Hochgolling. Klasický alpský choďák, bez lezení, náročné na převýšení, několik chat po cestě. V naprosté většině trasy se jde po horských chodnících. Místy je pro ulehčení chůze natáhnuté ocelové lano. Jedná se o pasáže, kdy se jde více ve skalách. Závěr trasy vede kolem horského potoka po ocelových schodech a lávkách. Je to lehce adrenalinové, ale bezpečně zajištěné.
Po cestě je dostatek vody z potoků, občerstvení je možné na chatách na trase.
Na trase je možné přespat na těchto chatách - Ignaz-Mattis-Hütte , Kainprechthütte ,
Landawirseehutte, Gollinghütte a Preintalerhütte.
Na trase jsou výhledy na Dachstein, Hochgolling, Lungauer a Steierische Kalkspitze, Waldhorn, Hochwildstelle, Greifenberg. Při dobré viditelnosti jsou vidět i Vysoké Taury (z Rotmandlspitze západním směrem). Samotná trasa vede přes horu Greifenberg 2 618 m n.m.
Trasa není nebezpečná, jde se celou dobu po značených stezkách. Některé úseky jsou zajištěny ocelovými lany. Závěrečná část se jde po kovových schodech a lávkách na bouřícími vodami horské řeky. Vše je dobře zajištěné.
Po cestě je dostatek možností občerstvení, na všech chatách na trase se vaří.
Ze Schladmingu je nespočet možností na další tůry:
Kondice
Hobby sportovci, důchodci ve špičkové kondici, dospívající mládež v dobré kondici.
Nastoupané metry
1 000 - 1 500 m za den
Charakteristika
Možnost exponovaných úseků s řetězy (pro zkušeného vysokohorského turistu bez nutnosti jištění). Pohyb po sněhu, nutnost jistoty chůze v kamenitém terénu.