Dolomity / Itálie
Léto
23. 07. - 28. 07. 2023
↑ 6947 m
↓ 7983 m
104.5 km
6 dní
max. 2573 m n.m.
min. 458 m n.m.
Trek vychází od Lago di Braies. U jezera je placené parkoviště, my jsme ale využili místního autobusu a k jezeru jsme dojeli z nedalekého Niederdorf-Villabassa.
Samotný trek jsme začali u Lago di Braies, kam jsme dorazili večer předchozího dne a kde jsme také přespali. Cesta od jezera začíná okamžitě stoupat a hned na začátek prověří fyzičku 900 výškovými metry do prvního sedla, kde je odměnou krásný výhled na hory a louky. Kousek pod sedlem je chata, kde je možnost se občerstvit a pár set metrů dál po cestě je také možnost doplnit vodu. Cesta od chaty dál pokračuje několik km téměř po rovině a po mírném klesání se pomalu dostáváme k další chatě, kde je poměrně dost lidí, protože sem vedou také cyklotrasy.
Doplňujeme vodu a v restauraci ochutnáváme místní jídla. Od této chaty vede široká zpevněná cesta, která časem přechází až v malou "silničku", která prudce klesá do dalšího údolí (kolena při sestupu zrovna dvakrát nejásala). V údolí je další možnost doplnit vodu, případně něco snít v další chatě. My chvíli chladíme hony v ledové vodě potoka a vydáváme se opět do kopce. Zde je stoupání spíše mírnější za to ale vytrvalé. Po několika kilometrech míjíme 2 chaty s jídlem a až ve 3.chatě v pořadí se zastavujeme na občerstvení. Následně už nám zbývá jenom pár výškových metrů k jezeru, kde rozbalujeme spaní a vaříme večeři.
Ráno balíme věci a vyrážíme vstříc dalšímu dni. Po chvíli se dostáváme k první chatě, která je ráno ještě zavřená, ale má vyvedenou vodu, takže doplňujeme zásoby. Cesta pokračuje krásnými údolími s výhledem na okolní vrcholy. Po pár kilometrech odbočujeme na menší štěrkovitou pěšinu a začínáme stoupat do jednoho ze sedel. Ze sedla je krásný výhled na údolí, ze kterého jsme přišli a kousek pod sedlem se nám otvírá také výhledna pokračování naší cesty. Ze sedla nás čeká prudké klesání k malému jezeru a od něj pozvolně opět stoupáme do dalšího sedla. Po pár kilometrech a dalším klesání se dostáváme k silnici z Cortiny d'Ampezzo.
Je zde menší obchod se suvenýry, ale mají zde i pár zákusků a baget. Od silnice cesta stoupá po sjezdovkách, obchází vrchol Averau a dostává se k Cinque Torri. V okolí je možno si prohlédnout pozůstatky po zákopech z dob války. Od Cinque Torri klesáme k další silnici. Cesta je poměrně příjemná lesem, za deště se z ní ale stává jedna velká blátivá skluzavka. Od silnice nás čekal už jenom kousek z malé chatičce, která je bohužel zamčená, ale před vchodem je dostatečně široký prostor, přes který se dá napnout plachta a vyspí se zde v suchu 2 lidé.
Ve chvíli bez deště balíme spaní a vyrážíme směrem k Lago Federa. Zde u chaty doplňujeme vodu a pokračujeme do nedalekého průsmyku. Část cesty za průsmyk je opět po hlíně, takže za deště poměrně kluzká. Postupně klesáme níž, cesta jde více po loukách až se dostáváme na širší zpevněnou cestu, která nás dovede až k další chatě. Zde dáváme svačinu a následně pokračujeme lesem až k silnici. Zde cesta bohužel vede kus po silnici, ale větší část lze zvládnout za svodidly, takže se člověk alespoň nemusí vyhýbat s auty.
V místě, kde se značka opět odklání od silnice doplňujeme vodu a dál pokračuje opět po širší zpevněné cestě. Po pár kilometrech značka odbočuje i z této zpevněné cesty a dál pokračuje jenom malá pěšinka loukou. Opět se dostáváme do oblasti sjezdovek až dojdeme pod další výrazný kopec. Před stoupáním je zde možnost doplnit vodu. Následuje poměrně intenzivní stoupání, které nás dovede k chatě a jenom kousek za ní se dostáváme do sedla, ze kterého už je výhled na jezero, u kterého budeme trávit dnešní noc.
4.den nás čekala spíše odpočinková porce kilometrů. Cesta jde ze začátku pod mohutnými štíty okolních hor. Po nějaké době začíná postupně klesat až se dostává na níže položené pastviny. Po několika dalších menších stoupáních a klesáních se dostáváme k chatě, kde doplňujeme vodu a něco dobrého do břicha. Od chaty klesáme po větší zpevněné cestě a je potřeba dávat pozor, kde odbočit opět na menší pěšinu. Od odbočky začínáme opět stoupat. Nejprve lesem, postupem času lesu ubývá, začínají se otevírat výhledy a vyšší stromy čím dál více nahrazuje kleč. Na konec scházíme několik výškových metrů mimo trasu ke krásné chatě, která je volně přístupná a my zde strávíme noc.
Ráno vyrážíme brzo. Po vystoupání zpět na značenou cestu pokračujeme po krátkém klesání téměř po vrstevnici k další chatě. Zde je ale spousta lidí, co se chystá na ferraty a lezení, takže nezastavujeme a pokračujeme dále. Po pár kilometrech míjíme na malé louce 2 stavení a doplňujeme vodu. Cesta pomalu začíná klesat až se dostáváme k silnici. Značka dále klesá několik kilometrů po silnici. Zde je potřeba dávat pozor, kde se ze silnice odpojit, protože na rozcestníku je Alta Via 1 značená špatně a hnala by vás dál po silnici dolů. My ale odbočujeme na lesní pěšinu a začínáme stoupat lesem. Les občas střídají suťová pole až nakonec les přejde v kleč a my se kolem dvou typických alpských stavení dostáváme do sedla. U domečků je ještě možnost doplnit vodu.
Za sedlem cesta mírně klesá a následně se nějakou dobu drží vrstevnice. Asi po 2km se dostáváme na rozcestí, kde si uděláme malou odbočku k chatě na občerstvení, před posledním větším stoupáním treku. Od chaty se následně vracíme zpět na rozcestí a pokračujeme dále již po značené cestě. Nejprve stoupáme po úzké pěšině, které následně přechází v cestu přímo po skále a následně opět ve štěrkovou pěšinu. Ze sedla nás čeká prudké klesání loukami k chatě, kterou ale pouze míjíme a pokračuje posledních pár kilometrů k místu, kde budeme spát.
Poslední den nás čeká již pouze klesání k silnici, ze které odjíždíme autobusem do Belluna a následně vlakem domů.
Náročnost treku spočívá převážně v prudkých klesáních, kde jsou značně prověřena kolena každého turisty. Cesta je převážně úzká štěrkovitá pěšina, místy se jde přímo po skále, ale žádné exponované úseky. Samotný sestup zpět do civilizace je ke konci již po široké zpevněné cestě. Celou trasu lze zvládnout bez jistících prvků. Některé svahy jsou sice prudké, ale cesta je bez problémů schůdná. Nejvyšší bod trasy je v necelých 2600 m n. m., takže nevolnost z nadmořské výšky je velmi nepravděpodobná. Nejtěžší z celého treku je za mě hned první den, kdy člověk ještě nemá rozejité nohy a přímo od jezera ho čeká téměř 900 výškových metrů na necelých 5km. 2 dny nám bohužel počasí nepřálo a šli jsme v soustavném dešti, ale ani tak mi cesta nepřipadala nikde nebezpečná. Psa jsme s sebou neměli, ale žádný z úseků by pro psa neměl být problém. Rozhodně ale trasa není vhodná pro děti v kočárku a pro malé děti bych ji spíše také nedoporučoval. S sebou jsme si nesli věci na spaní, nepromokavou bundu, trekové boty a hole.
S vodou na treku není problém. Dá se doplnit na chatách, případně přefiltrovat z jezer, která jsou cestou.
Všechny věci na spaní jsme si nesli s sebou. Je zde také možnost spaní na chatách cestou.
Okolní krajina je velmi proměnlivá. Cestou jsou výhledy na nespočet vrcholů. Na některé z nich je možno odbočit z hlavní trasy treku, případně cestu doplnit ferratami v okolí.
Cesta je poměrně komfortní. Pouze některé úseky jsou za deště poměrně kluzké, ale nepříjemně jsem se na nich ani tak necítil.
Jídlo jsme si nesli na celou dobu vlastní. Po cestě je značné množství chat, kde se dá jíst, případně je využít pouze na menší občerstvení. Doporučuji ochutnat ovocné koláče a slané talíře, které mají na některých chatách.
Trek prochází 2 národními parky. Místy jsou zde vidět pozůstatky po první světové válce, kolem některých vede přímo cesta (Cinque Torri) na jiné je potřeba odbočit s využitím ferratového vybavení.
Kondice
Hobby sportovci, důchodci ve špičkové kondici, dospívající mládež v dobré kondici.
Nastoupané metry
1 000 - 1 500 m za den
Charakteristika
Možnost exponovaných úseků s řetězy (pro zkušeného vysokohorského turistu bez nutnosti jištění). Pohyb po sněhu, nutnost jistoty chůze v kamenitém terénu.