Přelidněná okružní trasa k Roháčským plesům v TANAPu

Nenáročná vysokohorská turistika se psem na Roháčske plesá v západních Vysokých Tatrách

Nástupní místo

Auto lze nechat na parkovišti pod Spálenou, kde je i stanice lanové dráhy a bufet. Parkoviště je dobře značené a za den parkování zaplatíte 5 Euro.
 

Popis treku

Cestu začínáme na parkovišti Pod Spálenou, odkud se po lesní cestě (zelené značce) napojíme na asfaltovou dálnici (červená značka). Nebýt všude okolo stromy, přijde nám, že každou chvilku musí přijít Olympie, nebo nějaký jiný cool nákupák, kolik tu je lidí :-).

Z této frekventované cesty vedoucí k Ťatliakově chatě se odpojíme u rozcestníku Adamcuľa, kde po chvilce končí asfaltka. Trasa pak pokračuje po modré značce prudce vzhůru po lesní cestě a kamenném chodníku až nahoru do sedla. Po cestě se dá odbočit k Roháčskému vodopádu (žlutá + modrá značka).

Ze sedla, kde je plácek pro odpočinek, pokračujeme po kamenité cestě (modrá značka) až k nejvýše položenému plesu. Následně sestupujeme po zelené kolem dalších dvou ples k rozcestí ve Smutnej dolině, kde je odpočinkové místo a lavičky. Od rozcestníku pokračujeme po modré až k Ťatliakově chatě, kde se dá osvěžit, doplnit jídlo i pití. Od chaty se pak po dálnici vracíme až na parkoviště k autu.
 

Náročnost

Nepříliš náročný trek, který dle mého ve svém tempu zvládnou předškolní děti i starší lidé. Trasa vede po asfaltce, kamenité i lesní cestě. Popsaná cesta je náročnější na počáteční prudší stoupání. Pokud s tím má někdo problém, může dát trasu naopak, stoupání nahoru pak bude milosrdnější po vrstevnici. Celá trasa je vhodná pro psy, testováno na našem. Kočárek neprojede, ale menší dítě v nosičce by neměl být problém. Každému, kdo půjde nahoru doporučuji myslet na to, že je na horách a i když se to třeba s výstupem na Aconcagu ani náhodou srovnat nedá, měl by mít káždý turista, alespoň základní vybavení (kotníčkové boty, nepromokavá bunda, funkční vrstvy oblečení). Sice pak Slovenská horská služba přijde o část výdělků, ale my (Česi) alespoň nebudeme u bratrů Slováků za uplné jitrnice.
 

Dostupnost vody

Před cestou se dá voda dokoupit v bufetu, nebo na Ťatliakově chatě. Kousek před chatou na modré značce je také možnost doplnit vodu ve studánce. Další studánky jsou před Zeleným plieskem (foto). Já bral 1,5 l balené vody.
 

Možnosti přespání

Nespali jsme zde, ale určitě se dá využít nabídka jedné z chat v okolí - např. Ťatliakova chata.
 

Vrcholy

Cestou sice nezdoláte žádný horský vrchol, ale od Roháčských ples můžete vidět hory jako Pachoľa 2 167 m n. m., Baníkov 2 178 m n. m., Hrubá kopa 2 166 m n. m., Tri kopy 2 136 m n. m., Volovec 2 063 m n. m. a Ostrý Roháč 2 088 m n. m.
 

Nebezpečí

Po cestě není žádný nebezpečný úsek. Každému, kdo půjde nahoru doporučuji myslet na to, že je na horách a i když se to třeba s výstupem na Aconcagu ani náhodou srovnat nedá, měl by mít káždý turista, alespoň základní vybavení. Sice pak Slovenská horská služba přijde o část výdělků, ale my (Česi) alespoň nebudeme u bratrů Slováků za uplné jitrnice.

Vybavení

Kvalitní kotníčkové boty, funkční vrstvy oblečení, nepromokavá bunda. Někomu i zde můžou vyhovovat teleskopické trekové hole.
 

Webová kamera Spálená

Jaké je počasí v nástupním místě tohoto výletu, středisk Spálená v Roháčích, můžete vidět zde.
 

Jídlo

Jídlo se dá zajistit ve středisku Pod Spálenou nebo v Ťatliakove chatě. Nám stačila tradiční oplatka Mila a jako bonus výborný zauzený pastrami sandwich z jemného hovězího masa, politý hořčičným dresingem a proložený zeleným salátkem, který nám velice chutnal i když nebyl jako od maminky, ale jen zakoupený na místní čerpací stanici.
 

Zajímavosti

Roháčske plesá jsou ledovcová jezera, která jsou součástí stejnojmenné národní přírodní rezervace v oblasti TANAP. Psům je vstup povolen, ale musí být na vodítku s náhubkem, jak se píše na info ceduli u vstupu do parku. Tohle platí určitě i pro pánečky čivav a ostatních menších plemen, které na dálnici k chatě běhají na volno :-) A ano, náš Bono na fotce u plesa taky nemá vodítko a náhubek, ale bylo to jen na jednu fotku, pod dozorem.

Nemůžu si odpustit jednu legrační historku: Večer po výletu, když sedíme v místní restauraci u piva, k nám přijdou neznámí místní, nabízí nám buchty plněné zelím a ptají se, jak to, že nemáme sandály, že Česi do Tater jezdí jen v sandálech. Zrovna nedávno zůstala nahoře trčet dvojce Čechů, které překvapila mlha, špatné počasí a nedostatek sil, oni v sandálech a vasilu volali horskou službu. Jenže skrze mlhu nemohla helikoptéra letět, takže čehuni zůstali nahoře do rána. Ráno je pak vyplašené, prokřehlé vyzvedla helikoptéra a protože neřešili ani připojištění, čekal je pak pěkný účet od Horské služby, smějí se místní.