Jeseníky / Česko
Léto
06. 07. 2019
↑ 166 m
↓ 166 m
3.3 km
2 hod.
max. 766 m n.m.
min. 618 m n.m.
Výlet začínáme v lázních Jeseník v severní části stejnojmenného města. Jde vlastně o Priessnitzovy léčebné lázně (Lázně Jeseník je pouze místopisný název městské části Jeseníku).
Auto necháváme na nejvýše položeném parkovišti, u začátku značených tras u historické budovy Priessnitzovo sanatorium. Toto parkoviště je sice nejblíže nástupu na trasu, ale je také nejdražší (první hod. 60 Kč, každá další za 40 Kč). Níže položená parkoviště v lázních jsou o něco levnější.
Z parkoviště jdeme na křižovatku s autobusovou zastávkou Lázně Jeseník, kde začíná červená turistická značka - po té se vydáváme. Nejdřív vede po asfaltce, pak po lesní cestě mírně do kopce. Po cca 200 metrech se napojujeme na asfaltku, kde už vede stezka Vincenze Preissnitze (stále jdeme po červené).
Pokračujeme po naučné stezce stále do mírného kopce, míjíme pomník Svatojakubské cesty (foto) a několik informačních tabulí. Po cca 1 km přicházíme na rozcestí Jitřní pramen, odkuk pokračujeme po žluté značce. Cesta od rozcestí vede směrem dolů lesní cestou s kořeny (foto) - s kočárkem máme trochu problém a musím ho přes některé kořeny přenášet.
Za chvíli jsme u Vilémova pramene (to už jdeme po modré značce). U každého pramene, který na této trase je, jsou hrníčky a sklenice, takže napít se z pramenů není problém. Od Vilémova pramene jdeme po modré k nedalekému Rumunskému prameni (stále jsou na lesní cestě kořeny).
Od Rumunského pramene (foto) pokračujeme po modré značce zpět až do lázní. Cesta už vede po zpevněné lesní cestě bez kořenů, takže s kočárkem nemáme problém. V areálu Priessnitzových lázních pak už jdeme po krásné asfaltce, zastavujeme se u Slovanského pramene s pěkným posezením (foto) a pokračujeme kolem minigolfového hřiště až na parkoviště. Přímo u parkoviště je velké dětské hřiště.
Vycházeli jsme na tuto trasu v 9.00 a cestou jsme potkali jen pár lidí. Ovšem jak jsme se vraceli kolem 11.00 zpět do areálu lázní, byl to celkem hukot - opravdu hodně lidí. Na tento výlet doporučuji vyjít čím dříve tím lépe (ta devátá byla ještě ze startu snesitelná), ideálně mimo prázdninový čas.
Jde o naprosto bezproblémový výlet po zpevněných lesních cestách nebo po asfaltce. V lese se jde i po kořenech nebo kamenných schodech, což například dost ztěžuje průchodnost s kočárkem (ovšem s menším přenášením se to dá zvládnout - vyzkoušeno). Trasa je vhodná i pro malé děti nebo psy.
S vodou na této trase opravdu není problém. Jde vlastně o stezku po různých pramenech Priessnitzových lázní. U každého pramene je hrneček, takže se můžete posilnit. S sebou není třeba brát žádnou vodu.
Na tento výlet není třeba zajišťovat ubytování, jde o vlemi krátkou trasu, kterou krásně zvládnete za dopoledne a na odpoledne už můžete plánovat túru někde jinde v Jeseníkách. Kdybyste zde přeci jen chtěli přespat, tak nabídka je v lázních Jeseník opravdu bohatá, viz nabídka ubytování od Google.
Cestou na vás nečeká žádné nebezpeční, trasa je opravdu jednoduchá bez náročnějších míst. Zvýšenou pozornost doporučuji pouze za deště nebo po dešti, kdy mohou kořeny v lese nebo kamenné schody klouzat.
Na trasu jsme si s sebou nebrali žádnou svačinu, jen maličkosti pro děti (výživy, piškoty). Za ty dvě hodiny na cestě vám jen krásně vyhládne na oběd, který si můžete dát přímo v lázních nebo v Jeseníku. Vodu na trasu, jak jsem už psal, také nemusíte řešit, cestou je dost pitných pramenů.
Vincenz Priessnitz se narodil 4. října 1799 v Gräfenbergu (Lázně Jeseník). Léčivé účinky pramenité vody na zdraví objevil už jako mladý hoch a vyzkoušel je i na sobě, když mu v šestnácti letech koňský povoz těžce poranil hrudník. Ve 23 letech zakládá v rodném domě v Gräfenbergu ordinaci s neckami, která se stala prvním vodoléčebným „ústavem“ na světě.
V roce 1847 začal mít Vincenz Priessnitz vážné zdravotní potíže (pravděpodobně skryté následky úrazu z mládí). Den po svatbě dcery Žofinky upadl do dlouhotrvajícího bezvědomí (asi infarkt myokardu). Ze srdečního záchvatu se už nikdy zcela nevzpamatoval. Priessnitz cítil blízký konec a v únoru 1851 podepsal závěť, v níž stanovil, jak má být naloženo s jeho značným majetkem.
Zajistil manželku Žofii, neprovdané dcery a dědicem grafenberského podniku se měl po dosažení plnoletosti stát jeho syn s podmínkou, že vystuduje medicínu. To se nestalo, přesto Vincenz Pavel o lázně nepřišel.
Více informací o Vincenzi Priessnitzovi a lázních najdete na oficiálním webu lázní zde, na wikipedii zde, v pořadu ČT Gejzír zde nebo v zajímavém článku ČT24 zde.