Totes Gebirge / Rakousko
Léto
18. 07. - 21. 07. 2004
↑ 3948 m
↓ 3789 m
53.8 km
4 dny
max. 2515 m n.m.
min. 419 m n.m.
K pohoří Totes Gebirge jsme z České Republiky dojeli vlakem. Cílová stanice bylo pro nás městečko Ebensee. Odtud je to k horám jen asi 6 km.
K pohoří Totes Gebirge jsme přijeli vlakem. Ze zastávky v městečku Ebensee jsme vyrazili po značené cestě směrem k pohoří. Asi po 6 km jsme se octli pod horami. V údolí jsme odbočili na cestu č. 211 a začali jsme stoupat. Cesta vede kolem potoka a ze začátku se jde lesem. Výstup je postupně stále prudší a nakonec jsme serpentinami mezi kosodřevinou vyšli u chaty Ebenseer Hochkogel Hüte.
Zde jsme si dali pivko a pořádně si odpočinuli, neboť výstup byl velmi náročný. Od chaty jsme se vydali dál po značené cestě č. 230. Asi 1 km nad chatou jsme našli vhodné místo pro bivak a postavili jsme zde stan a strávili první noc. V noci stejně jako během všech následujících nad námi přešla parádní bouřka.
Ráno jsme pokračovali v cestě do nitra hor. Cesta vedla většinou mezi kosodřevinou po kamenech. Byla však dobře značená a tak nebyl problém s orientací. Došli jsme až pod horu Rinner Koge 2 012 m n. m. a na lehko jsme si tuto horu vyběhli. (foto) Poté jsme sešli k malebnému jezírku Wilden See. Zde jsme si uvařili jídlo a odpočinuli jsme si ve společnosti stáda krav. Od jezera jsme pokračovali po cestě a dostali jsme se do krásného lesa Henarwald. Uprostřed tohoto lesa je chata A. Appel Haus. (foto) Zde jsme nakonec povečeřeli pár piv a kousek za chatou jsme na louce postavili stan.
Třetí den jsme pokračovali v pochodu směrem k nejvyšším partiím pohoří Totes Gebirge. Od chaty A. Appel Haus jsme lehce vystoupali po stezce z lesa Henarwald. Opět jsme se ocitli v krajině kosodřevin a vápencových útvarů. Po značené cestě č. 201 jsme procházeli opravdu kouzelnou krajinou. Lehce jsme si odpočinuli o malého jezírka Wiesenlacke (foto) a pod horou Wildgössel jsme začali sestupovat do dalšího horského údolí.
Krajina se opět změnila, přibylo zde stromů, ale nazvat to lesem by bylo zavádějící. Po chvíli jsme z dáli uslyšeli mohutné jodlování a zanedlouho se před námi zjevila krásně položená chata Pühringer Hütte a jezera Elmsee. Na chatě bylo veselo a tak jsme si dali pár piv a dokonce lehký odpolední spánek. Podvečer jsme od chaty ušli asi půl kilometru, nabrali jsme vodu z pramene a postavili jsme stan. V noci byla bouřka.
Tento den byl opravdu vrcholový. Doslova a do písmene. Velmi brzy ráno jsme vyrazili po stezce přímo vzhůru. Po chvíli jsme překonali převýšení asi 400 m. Dostali jsem se tak do nejvyšších partií pohoří Totes Gebirge. Krajina se změnila, velmi výrazně ubylo zeleně. (foto) Po tomto výstupu jsme so ocitli na jakési náhorní plošině a nějakou dobu jsme šli takřka po rovince. Otevřely se také krásné výhledy na sousední Dachstein. A také jsem spatřili hlavní cíl dnešního dne - Grosser Priel 2 515 m n. m, nejvšší hora pohoří Totes Gebirge. Cesta ještě nějaký čas vedla bez výraznějšího převýšení .Od sedla Fleischabank Sattel ale nastal závěrečný výstup na vrchol. Stoupali jsme v suti či po kamenech a slunce do nás nemilosrdně pražilo. Nakonec jsme se dostali na vrcholový hřebínek (foto) , po kterém jsem došli na vrchol hory Grosser Priel. Výhledy jsou samozřejmě nádherné.
Po chvíli strávené na vrcholu jsme začali sestupovat. Vrátili jsem se kousek po hřebínku zpět a poté jsme sestoupili do sedla Brotfall Sattel. Pod ním jsme se po sněhovém poli dostali ke skalnímu zlomu (foto) a po stezce jsme serpentinami začali padat do údolí. Po cestě je naštěstí chata Priel-Schutzhaus, kde jsme doplnili energii dobrým pivkem. Poté jsme pokračovali v sestupu do údolí. Nakonec jsme se ocitli na široké cestě v dolině. (foto) Sestoupili jsme tak 1900 výškových metrů. Po cestě jsme došli do vesničky Hinterstoder. Odtud jsme se autobusem a poté i vlakem vrátili do vlasti.
Náročný trek v nádherném vápencovém pohoří Totes Gebirge. Náročné je hlavně převýšení, které musíte absolvovat. My jsme šli poctivě s plnou polní, tzn. spali jsme ve stanu a vařili si sami. Těžké batohy nám společně s celkovým převýšením téměř 4 km daly pořádně zabrat. Je ale možné jít nalehko a využívat chaty, kterých je v těchto horách poměrně hodně. V každé z nich je možné se najíst i přespat.
Vodu jsme nabrali první den v potůčku pod horami. Druhý den byl pramen u jezera Wilden See. Třetí den jsme nabrali vodu za chatou Pühringer Haus. Také jsme pravidelně doplňovali tekutiny na chatách po cestě.
První noc jsme strávili nad chatou Ebenseer Hochkogel Hütte, druhou noc na loukách za chatou A. Appel Haus, třetí noc kousek za chatou Pühringer Hütte.
Na cestě jsme vystoupili na horyRinner Kogel 2 012 m. n. m. a Grosser Priel 2 515 m n. m. Během treku se otevírají výhledy na vedlejší pohoří - Dachstein a Nízké Taury.
Trek není technicky obtížný. Jediný lehce těžší úsek byl sestup z nejvyšší hory pohoří Grosser Prielu do sedla. Trek je však náročný fyzicky. Hlavně nástup z údolí je brutální. My jsme ho měli umocněný velkým vedrem. Nebezpečné jsou také bouřky a to hlavně v nejvyšších partiích pohoří. Zde není kam se ukrýt, jsou zde jen skály.
Pro přechod Totes Gebirge je potřeba klasické vybavení do hor. Pevné boty, kvalitní oblečení včetně nepromokavé bundy. My jsem se rozhodli nevyužít chaty v horách, proto jsme měli stan, spacák, karimatku a plynový vařič.
Pohoří je poměrně bohaté na chaty, takže jídlo je možné řešit na chatě každý den tohoto treku. Jedná se o chaty - Ebenseer Hochkogel Haus, A. Appel Haus, Pühringer Haus a Priel-Schutzhaus. My jsme si většinou klasicky vařili na plynovém vařiči.
Jedná se o vápencové pohoří, takže zde nejsou skoro žádné potoky. Proto je nutné nabírat vodu při každé příležitosti. Hlavně nejvyšší partie pohoří kolem hory Grosser Priel jsou opravdu Mrtvé hory. Jen skála a zase jenom skála.
Pohoří Totes Gebirge nabízí mnoho možností pro krásné treky. Další z nich naleznete na našem webu - Jarní trek na horu Gamsstein.
Kondice
Hobby sportovci, důchodci ve špičkové kondici, dospívající mládež v dobré kondici.
Nastoupané metry
1 000 - 1 500 m za den
Charakteristika
Možnost exponovaných úseků s řetězy (pro zkušeného vysokohorského turistu bez nutnosti jištění). Pohyb po sněhu, nutnost jistoty chůze v kamenitém terénu.