5denní přechod Šumavy z Železné Rudy na těžko

Trek přes celou Šumavu ze severu na jich od Železné Rudy

Nástupní místo

Přechod začínám v Železné rudě, do které jsem po 7 hodinách dojel z Brna. Autobus ze Sušice končí v Železné rudě na jejím severním okraji a proto musím přejít přes celé městečko směrem na jich až na ulici Debrnická, kde začíná naučná stezka, po které vycházím z města.
 

Popis treku

1. den

Data dne (středa 8.5.2024), Železná Ruda - Hůrka: 12.2 km, převýšení 458 m

Ze Železné Rudy vycházím po zelné naučné stezce "Utajená obrana Železné opony" po které dojdu až na rozcestí Debrník, kde se napojuji na červenou turistickou značku "Stezka Českem - Via Czechia - jižní". Kousek za rozcestím je odpočinkové místo s lavičkou, kde se cca v 17.30 lehce navečeřím (tuňákový salát a bageta). Začíná lehce mrholit, zatím nevythuji nepromokavou bundu, jdu jen ve dvou vrstvách (Merino triko a softshel mikina), ale radši rychle dojím a jdu stále po červené mírně do kopce.

Jde o ze začátku širokou lesní cestu, která se postupně časem mění na asfaltku. Díky vysokému výskytu tetřevů se část této cesty jde po naučné stezce "Tetřevi". Po červené dojdu až na rozcestí "Vodní kanál" a napojím se zde na žlutou značku směrem na Hůrku, to už nemrholí ale začalo více pršet.

Asi po 20 minutách dojdu už za soumraku na nouzové nocoviště Hůrka, kde už stojí dva stany. Postavím svůj stan a jdu brzy spát. Naštěstí pláštěnka na krosně od Zajo funguje spolehlivě a spacák ani oblečení nemám mokré, takže pěkně do suchého.
 

2. den

Data dne (čtvrtek 9.5.2024), Hůrka - Modrava: 28.9 km, převýšení 671 m

Vstávám před sedmou hodinou, sbalím všechny věci, stan, vyčistím si zuby a bez snídaně vyrážím. Nerad snídám tak brzy, nechám to na později. Vycházím lehce po sedmé hodině. Po dešti se krásně vyčistil vzduch. Všude se z trávy vznáší lehký opar, na Hůrce je absolutní ticho, které respektují i ostatní na nocovišti. 

Vyrážím po žluté značce (asfaltka) a mírně klesám až k rozcestníku se zelenou značkou "Vysoké lávky", kde odbočuji na zelenou značku. Cesta vede lesní pěšinou a vlastně kopíruje silnici ze severu do Prášil, jen traverzuje lesem přes zaniklé stavení Formberg. Zhruba po hodině a půl z nocoviště na Hůrce přicházím do probouzejících se Prášil. Je všední den, takže jsou otevřené potraviny v penzionu Pampeliška, kde dokupuji sladké mléko Piknik :) a konzervu s tuňákem. Hned vedle potravin je také kavárna součástí penzionu, kde si dávám ke snídani kafe s dortíkem, aby byla energie na další cestu :)

Z Prášil vyrážím po červené značce směrem na jih k Prášilskému jezeru. Cesta k jezeru vede stále do mírného kopce, nejdříve po asfaltce, pak větší část po lesní cestě. U Prášilského jezera jsem cca za hodinu. Naštěstí zde zrovna nikdo není, takže mám celé jezero asi na 10 minut pro sebe. Pak se sem nahrne asi 5 skupinek lidí, takže se zvedám a jdu po červené na rozcestí "Liščí díry". Chvíli jsem uvažoval o tom, vyšlápnout si na rozhlednu na Poledníku 1 315 m n. m., ale pak jsem se ještě jednou podíval na mapu a vzhledem k tomu, že dnes mě čeká porce přes 30 km na těžko, tak jsem z Liščích děr pokračoval kousek po zelené a pak odbočil do prava na žlutou značku směrem na "Novou studnici". 

Zde jsem se napojil na modrou turistickou značku a šel po asfaltce směrem na jih přes vyhlídku na Zelené hoře, podešel jsem horu Oblík 1 225 m n. m. (zdatnější si ji můžou samozřejmě vyšlápnout) a po modré jsem došel až na bývalou Javoří pilu. Odtud po červené až do Modravy. Cesta po modré i červené značce je vlastně cyklostezka a vede po asfaltce. Takže potkáte hodně cyklistů. Lepší by samozřejmě bylo jít od Plešného jezera stále po červené, ale větší část této trasy je zavřená až do 15. července kvůli ochraně přírody.

Po červené před Modravou jdu podél krásného Rokladnského potoka, ve kterém si chaldím nohy. Nouzové nocoviště u Modravy je téměř součásti vesnice. Od pivovaru Modrava je nocoviště vzdálené cca 200 metrů, což mě potěšilo. Od večeře v pivovaru jsem viděl na postavený stan :)
 

3. den

Data dne (pátek 10.5.2024), Modrava - Strážné: 33 km, převýšení 640 m

Z Modravy vycházím opět brzy ráno kolem sedmé hodiny a procházím prázdnou Modravou po červené značce. Celá cesta až k pramenu Teplé Vltavy vede cca 11 km do pozvolného kopce po cyklostezce, většinou asfaltové. K samotnému pramenu Vltavy musíte odbočit pár set metrů na modrou značku. Kdyby se mě někdo ptal, zda-li to stojí za to vidět, tak mu řeknu ne - je to obyčejná díra do země, kolem je dřevěná lávka.

Od pramene Vltavy sestupuji opět po červené na Bučinu. Okolí Bučiny je opravdu nádherné, jsou tu skvělé výhledy a jeden z nejvýše položných horských hotelů na Šumavě Alpská vyhlídka cca ve 1 155 m n. m. Hned vedle hotelu s restaurací najdete ukázku původního oplocení Železné opony.

Po občerstvení na Alpské vyhlídce se opět napojuji na červenou značku a jdu přes Chaloupky až na Knížecí pláně, kde je pozůstatek původního kostela sv. Jana Křtitele. Cesta z Knížecích plání až do Strážného po červené je velmi hezká. Jde se už ne po asfaltce, ale po lesních a lučních pěšinách s krásnými výhledy. Jde o cca 6 km, které si opravdu užijete. Na této cestě jsem potkal cca 2 cyklisty (což je na červen a magisrálu na Šumavě opravdu málo).

Samotné nocoviště u Strážného je cca kilometr od vesnice. Takže kdo chce zajít na točené pivo, tak si musí dát ještě dva kilometry navíc :). Na tomto nocovišti jsem potkal další dva chodce - celkem náhoda, že jsme všichni z oboru marketingu :) ... pokecali jsme, jak je ten náš obor náročný, že musíme čistit hlavy pochodem :))
 

4. den

Data dne (pátek 10.5.2024), Strážné - Plechý: 32.2 km, převýšení 1 052 m

Z nocoviště u Strážného vyrážím opět cca v 7.00 po červené značce až k rozcestí U Krmelce, kde se napojuji na žlutou turistickou značku. Je to z toho důvodu, že následující část červené Via Czechia vede národním parkem, který je až do 15.7. uzavařený, aby se nerušila zvěř. Po žluté tak dojdu až na přechod Strážný s Německem. Odtud už opět po červené značce nad Schwarzenthalem a pak přes Bischofsreut. Odtud přes Marchhäuser už na státní hranici, kde se napojuji na žlutou a po ní dojdu až do bývalé obce Mlaka na rozcestí.

Z Mlaky se vydávám zase po červené Stezce Českem. Pohodová cesta vede místy v lese nebo v otevřené krajině. Za cca 2 hodiny z Mlaky dojdu do Nového údolí, kde končí železniční trať. Je tu stylové občerstvení v bývalém vagónu - Krčma Vagon, kde si dávám pivo a párek. Pro ty, kteří by se chtěli lépe najíst je kousek dál Hotel Nové Údolí s restaurací. Po občerstvení vycházím po červené značce ze začátku po asfaltce směrem na Třístoličník 1 302 m n. m. 

Cesta z Nového Údolí stále mírně stoupá - na Třístoličník (německy Dreisessel) musím nastoupat něco přes 500 výškových metrů, což s těžkým batohem nebude idylka. Za Rosenauerovým pomníkem už končí asfaltka a jde se lesní cestou. Poslední dva kilometry před Třístoličníkem jsou opravdová chuťovka - nekončící strmé stoupání po velkých kamenech. Odměnou jsou na vrcholu skvělé výhledy na velkou část Šumavy, ale také na Alpy na německé straně. Potěší také horská chata Berggasthof Dreisessel už na německé straně hranice.

Z Třístoličníku pokračuji po červené nádhernou hřebenovkou přes vrcholy Vysoký hřeben 1 341 m n. m., Trojmezná 1 362 m n. m. a Plechý 1 378 m n. m. Z hory Plechý opět strmě klesám po žluté značce k Plešnému jezeru a pak už jen dojdu kousek na nocoviště pod Plešným jezerm. Tento den mi dal opravdu zabrat - možná nemít na zádech 12 kg :)) ... objevuji další puchýře :).
 

5. den

Data dne (pátek 10.5.2024), Plechý - Nová Pec: 7.2 km, převýšení 12 m

Poslední pátý den mě čeká už jen pohodová trasa do Nové Pece. Je to cca 7 km mírný sestupem po asfaltové cestě. Vlak mi jede 9.25 a přicházím do Nové Pece už v 8.45 - čekal bych, že bude někde možnost se nasnídat nebo si něco koupit. Ovšem Nová Pec je v neděli ráno totálně mrtvá bez možnosti občerstvení.
 

Náročnost

Přechod je náročný zejména svojí délkou, celkem 110 km na těžko, tedy s kompletním vybavením pro spaní, jídlo a oblečení. V mém případě se váha batohu pohybovala mezi 10-12 kg. Většinou se jde po širokých lesních cestách, bohužel z velké části také asfaltových. Díky tomu zde potkáte i hodně cyklistů.

Žádné divoké šelmy nečekejte, potkáte maximálně srnu nebo divočáka. Pouze u vrcholu Třístoličník a Plechý jsou trochu strmější pasáže, jinak jsou sklony cest velmi mírné, i když někdy hodně táhlé (z Modravy až k pramenu Vltavy je to cca 10 km stále do pozvolného kopce). Přechod chodí také hodně lidí se psy. Asi bych túru nedoporučil pro děti školního věku, reps. od střední školy ano, ale menší s takovouto zátěží ne.
 

Dostupnost vody

V první polovině přechodu je dostupnost pitných vodních pramenů opravdu veliká. Téměř na každém kroku teče nějaká horská říčka, ze které se nemusíte bát nabrat vodu. Ve druhé polovině treku je pak sice také dost potoků, ale většinou tekoucích z mokřad a stojaté vody, takže už ta kvalita není nejlepší.

Další možností kde doplňovat vodu je ve vesnicích po cestě. Vlastně každý den procházíte nějakým obydleným místem, kde je min. hospoda nebo malý obchůdek - ze severu to je Hůrka, Prášili, Modrava, Strážné, Nové Údolí.
 

Možnosti přespání

Při přechodu Šumavy je spaní skvěle vyřešeno správnou Národního parku, který každých 15 kilometrů na červené značce Stezka Českem - Via Czechia vytvořil takzvané "nouzové nocoviště". U každého jsou umístěny dvě čisté mobilní záchody. Možnost zde přespat je vždy pouze na jednu noc a to na vyhrazeném místě od 18.00 do 09.00 následujícího dne. Tedy pro turisty, kteří přechází Šumavu jde o skvělou věc.