Okružní trek na bájnou horu Leonsberg v Solné Komoře

Výstup na bájnou horu se dvojím názvem Leonsberg-Zimnitz 1 745 m n. m.

Nástupní místo

Auto nechávám nad městečkem Bad Ischl na lesním parkovišti za hřbitovem na konci ulice Zimnitzstraße. Parkoviště je neplacené.
 

Popis treku

Auto nechávám na lesním parkovišti za hřbitovem ve vesnici Pfandl (předměstí Bad Ischlu, ulice Zimnitzstraße). Od parkoviště se větví dvě značené turistické trasy, které se setkají na vrcholu – jedna je označena jako černá - obtížná, druhá červená – střední obtížnost, ale ve skutečnosti jsem velký rozdíl neviděla. Vydávám se vpravo po široké lesní cestě kolem potoka Zimnitzbachu.

Po pár desítkách metrů narazím na „plačící“ stěnu, po které stékají stovky pramínků, některé ve studeném ránu mrznou do drobných rampouchů. Je tady malý výklenek se soškami Madony a svíčkami - tady prý podle pověsti prosila mladá dívka pána hory Zimnitzgeista o uzdravení své matky (celá legenda v Zajímavostech).

Nenechávám nic náhodě, také zapaluji svíčku a žádám Zimnitzgeista o bezpečný výstup a návrat domů. Cesta pozvolna stoupá kamenitým údolím potoka až k dřevěnému mostku u malých vodopádů. Tady začíná strmý výstup serpentinami bukovým lesem k sedlu Schüttalm.

Při asi hodinovém stoupání se otevírá výhled do údolí Bad Ischlu a protější masiv Katergebirge s horou Katrin rozpoznatelnou podle vysílače. V sedle si udělám asi půlhodinovou zacházku na vedlejší vrchol Gspranggupf 1 368 m n. m., jsou od něj pěkné výhledy na vrchol Zimnitzu a protější hřeben Hohe Schrott.

Zpátky do sedla a stoupání do protějšího kopce. Kousek za sedlem je slabý pramen s pítkem. Stezka se brzy vynoří z lesa a vede klečí přímo po hraně kopce. Na trase jsou falešné vrcholy, ale za kratším zajištěným úsekem (lehký) se konečně objeví vrcholový kříž Zimnitzu 1 745 m n. m.

Vrchol je dlouhý a úzký s kovovým křížem a kruhovým výhledem na okolní hory – severně Höllengebirge s nejvyšším Grosser Höllkogel, na východ zvrásněný Hohe Schrott a Totes Gebirge, na jihu údolí Bad Ischlu s Katergebirge, za nímž září ledovec Dachsteinu, západně pak jezera a hory Solné Komory – blízký Schafberg nad Wolfgangsee, za ním Mondsee a Drachenwand, tyrkysové Attersee se špicí Schobersteinu a Mahdgupf.

Ještě dál nad Salzburgem masiv Untersbergu (Berchtesgadener a Salzburger Hochthron), Tennergebirge a Bavorské Alpy. Po chvíli odpočinku se vydávám po druhé hraně kotle dolů. Po cestě přecházím vedlejší vrcholy Mitterzinken 1 702 m n. m. a Gartenzinken 1 557 m n. m., kde jsou místo kříže kulaté sluneční hodiny. Za Gartenzinken začíná stezka prudce klesat, je kamenitá, hole se hodí, zabrání uklouznutí. Poslední úsek cesty vede opět bukovým lesem přímo k parkovišti.
 

Náročnost

Pěkný trek na vyhlídkovou horu s dvojím jménem Leonsberg-Zimnitz 1 745 m n. m., po značených turistických trasách. Jde se po klasických alpských horských pěšinách, místy kamenitých. Nejsou zde žádné vyloženě exponované úseky. Pouze jeden s lanem, které zkušený turista ani nepoužije. Trasu zvládne jak dítě školou povinné s dobrou kondičkou.
 

Dostupnost vody

Na trase není žádná možnost občersvení, takže všechno jídlo na celodenní trek a vodu si vemte s sebou. Jeden slabý pramen vody najdete v sedle Schüttsattel. Kousek od parkoviště je nákupní zóna (Billa, Hofer), včetne restaurací a kiosků.
 

Možnosti přespání

Na trase není žádná chata, Bad Ischl a údolí kolem jezer jsou oblíbená turistická destinace - dostatek možností.
 

Vrcholy

Během tohoto treku vystoupáte na vrcholy Gspranggupf 1 368 m n. m. a Leonsberg-Zimnitz 1 745 m n. m., výhledy na Katergebirge, Hohe Schrott, Dachstein, Totes Gebirge, Salzkammergut (Solná Komora), Bavorské Alpy.
 

Nebezpečí

Trasa je bezpečná a nemá žádné nebezpečné úseky. Jeden krátký úsek je zajištěný lanem, ale pro zkušeného alpského turistu velmi lehké, viz foto.
 

Jídlo

Během túry není žádná možnost se najíst na chatě, takže jídlo s sebou, nebo v údolí u nástupu na trasu.

 

Zajímavosti

Pověst o pánu hory Zimnitzgeistovi

V údolí Bad Ischlu žila vdova s jediným dítětem – dcerkou Gertraud. Jednoho dne matka ulehla s těžkou nemocí a vedlo se jí čím dál hůř. Když se zdálo, že už není naděje, poradila sousedka dceři, aby zkusila přímluvu u Zimnitzgeista, pána hory. O následujícím úplňku se dívka vydala k úpatí hory a začala volat Zimnitzgeista. Hora se otevřela a hrozivý pán se zjevil - mohutný, v tmavém plášti a okovaných botách, s vrčícími psy po boku. Zeptal se, co si dívka žádá.

Vystrašená Gertraud mu vyprávěla o své matce a pokorně prosila o její uzdravení. Zimnitzgeist pozval dívku do nitra hory. Uvnitř byl velký světlý sál, plný květin, některé v rozpuku, jiné v plném květu, další už usychající. Byly to květiny života všech obyvatel bad-ischlského údolí. Ukázal jí květináč se zvadlou květinou a řekl, že je to květina její matky a že už jí není pomoci. Getraud se zeptala také na svoji květinu a Zimnitzgeist jí ukázal krásné svěží poupě. Dívka chvíli přemýšlela a pak řekla Zimnitzgeistovi, ať květiny vymění, že bez matky nechce dál žít. Zimnitzgeist, když viděl její lásku a odvahu, zvadlou květinu oživil a splnil dívce přání. Dívka pánu hor poděkovala a vydala se na cestu k domovu. Když ráno přišla domů, byla matka zcela zdravá. Obě ještě dlouho žily a vyprávěly o dobrotě Zimnitzgeista lidem v v Bad-ischlském údolí.