Brenta / Itálie
Podzim
24. 10. - 27. 10. 2016
↑ 2349 m
↓ 2349 m
18.9 km
4 dny
max. 2650 m n.m.
min. 1521 m n.m.
Z vesnice Madonna di Campiglio je nejlepší možnost parkování asi tři kilometry od Madonny di Campiglio u chaty Rifugio Vallesinella. Je to jedno z nejlepších výchozích míst do Brenty. Parkoviště u chaty bylo v době naší návštěvy bez poplatku.
Z parkoviště u chaty Vallesinella jsme vycházeli kolem osmé ráno a v plánu jsme měli dojít pouze do sedla Tuckett což je asi 1 100 metrů převýšení. Tam jsme nedošli, protože nás po příchodu na chatu Tuckett zlákal útulný winterraum a tak jsme ten den dále nepokračovali.
Chodník je značen typicky alpským stylem, tedy červené kolečko s bílou tečkou uprostřed a směrovkami s číslem trasy. Značení je ve velice dobrém stavu a oreintace tím pádem bez problémů. Chodník je pohodový bez náročných úseků, převýšení od parkoviště k chatě je asi 750 m. Od chaty Tuckett je krásný výhled na masivy hor Adamello - Presanella až po Ortler.
Druhý den jsme vyráželi už v 5 hodin ráno abychom stihli východ slunce v sedle Tuckett. Chodník je zpočátku bezproblémový, menší obtíže můžou nastat po dosažení ledovce Tuckett v závěru údolí. Ledovec nebo spíše jeho zbytek je celkem strmý, my jsme mačky nasazovat nepotřebovali (měkký sníh), ale při horších podmínkách by byly vhodné. V sedle Tuckett se kříží trasy ferat Via delle Bocchette a začíná lehká ferrata Osvaldo Orsi, číslo trasy 303, který jsme šli i my.
Ze sedla Tuckett je sestup zajištěn lanem ale je to naprosto bez problémů. Jistit se není třeba, lano je jen spíš jako psychická podpora. Celá trasa Osvaldo Orsi je označována jako ferrata obtížnosti A/B. Je nádherně vedená ve východní straně pohoří Brenty. Během trasy jsou krásné výhledy na Lago di Molveno, na masív Paganelly který znají spíš lyžaři a v podstatě na celé Dolomity. V první třetině cesty dojdeme k zářezu pod skálou Sega Alta. Tady se nachází nejužší místo celého treku, asi metr široká police zajištěná lanem. Průchod tímto místem je bez problémů ale jinak tomu bude za mokra a o sněhu či ledu nemluvě. Odolnost proti závratím je zde samozřejmostí.
Dále pokračujeme bez obtíží po pohodlném chodníku za stále krásných výhledů do masívu Brenty, zvláště pak na jehlu Campanila Basso. Po dosažení chat Tosa a Pedrotti je třeba odbočit do sedla Bocca di Brenta. Pod sedlem kraťounká odbočka (50 m.) k vydatnému prameni vody. Ze sedla už pak je vidět cíl dnešního dne, chata Brentei, ke které je to už asi jen hodina cesty. Celá trasa se samozřejmě dá absolvovat za dva dny. Ale pokud si chcete vychutnat východy a západy slunce v horách je lepší prodloužit si trasu o jeden den a užít si to vysoko v horách než na parkovišti v lese.
My jsme přespali v podkroví nákladní lanovky na chatu Brentei ketré bylo v čase naší návštěvy volně přístupné. Jinak u chaty je i winterraum a spoustu místa na stan. Asi sto metrů nad chatou Brentei je kamenná kaplička jako symbolický hřbitov obětem hor. Od chaty je parádní pohled na Crozzon di Brenta a Cima di Tosa.
Ráno dalšího dne jsme sestoupili zpět do údolí Vallesinella po pohodlném chodníku č. 318 a za dvě hodiny jsme byly zpět na parkovišti. Za zmínku stojí vodopády Mezzo, asi deset minut chůze od parkoviště u chaty Vallesinella. Celá trasa se dá ujít za dva dny ale je škoda spěchat. Východy a západy slunce v Brentě stojí za jeden den navíc.
Trek je v podstatě jednodušší variantou slavné Via delle Bocchette. Trek není těžký, ale na trase je pár technických pasáží, které by nezkušenému turistovi mohly dělat obtíže. V několika místech je nataženo fixní lano, ale tato místa nejsou technicky náročná takže úvazek není třeba ale přilbu vřele doporučuji. Občas přece jen nějaký kámen proletí kolem. Ve dvou místech (pod sedlem Bocca del Tuckett a pod sedlem Bocca di Brenta) jsou zbytky ledovců s celkem prudkým sklonem. My jsme je přešli bez nutnosti nasazovat mačky (sníh nebyl zcela tvrdý), ale při horších povětrnostních podmínkách by byly určitě třeba (nutno řešit dle aktuálního počasí). Další místo které je potenciálně nebezpečné je už přímo na trase č. 303 Osvaldo Orsi. Je to rampa dlouhá asi necelých sto metrů, je ale široká max. jeden metr. Je zajištěná lanem (úvazek netřeba) ale pro člověka trpící závratí by to mohl být problém a navíc ji ohrožují občas padající kameny. Celý okruh bych co do fyzičky přirovnal úrovni výstupu na Rysy ve Vysokých Tatrách.
Vodu lze nabrat u chaty Vallesinella v místě nástupu na trek. Nad výškou 2 000 m n. m. už byl s vodou problém, malý pramínek byl u nástupu na ledovec Vedretta di Tuckett, dál pak až nad chatou Pedrotti byl silný pramen. Jinak my jsme si pro vodu rozpouštěli sníh. Upozorňuji že my jsme byli na treku už po sezoně, kdy jsou chaty po trase mimo provoz. Během sezóny není samozřejmě problém koupit vodu na chatách Tuckett, Tosa a Pedrotti. Pod výškou 2 000 m n. m. je vody dostatek z různých pramínků.
Protože jsme trek absolvovali mimo sezonu chaty na trase už byly mimo provoz. První noc jsme spali ve winterraumu chaty Tuckett. Druhou noc jsme spali v podkroví nákladní lanovky na chatu Brentei. U chaty je i winterraum ale byl už obsazený. Jinak u všech chat je dostatek místa na stan.
Během tohoto treku jsme v podstatě na žádný vrchol nevylezli, nejvyšší bod trasy bylo sedlo Tuckett 2 647 m n. m. Během treku je k vidění spousta vrcholů masivu Brenta. Ať už Cima Tosa 3 173 m n. m. nebo Crozzon di Brenta. Směrem na západ je pak krásný výhled na masivy Adamello- Presanella a na východ jsou celé Dolomity jako na dlani. Vidět jsou i Vysoké Taury včetně Grossglockneru a Gross Venedigeru. V polovině úseku druhého dne vás čeká parádní pohled na jehlu Campanila Basso. Dole v údolí je jako smaragd Lago Molveno.
Samozřejmostí je vyrazit na tuto trasu za sucha. V době sněhu, náledí i mokra může být nebezpečná. Relativní nebezpečí v Brentě představují padající kameny. Je třeba dávat pozor a občas poslouchat a v případě zaslechnutí pádu kamení opravdu zůstat ve střehu. Osobně jsem viděl pod sedlem Brenta letět kámen velikosti pračky, který přeletěl chodník a padal dál dolů. V letní sezóně to bude lepší, ale v období kdy už jsou teplotní rozdíly během dne a noci velké, padají vlivem těchto výkyvů kameny více. Jinak je na trase několik míst, kde by uklouznutí mělo fatální následky, ale místa jsou zajištěná lanem a za normálních podmínek nejsou velkou překážkou. Méně jistí horalé se mohou jistit feratovým úvazkem. Na trase je pár úseků kde se pohybujete po zbytcích ledovců, které jsou už samozřejmě bez trhlin ale ráno po přimrznutí mohou být kluzké. Během naší návštěvy nás ohrožovaly spíš obří rampouchy.
Zcela jistě doporučuji mít kvalitní kotníčkovou obuv. V teniskách bych si tuto trasu opravdu jít nedovolil. Pro část s lehkou via ferratou Osvaldo Orsi (A/B) doporučuji ferratový sed a přilbu. Trekingové hole se vám budou hodit při sestupu, kdy ušetříte hodně sil svým stehnům. Další výbava dle preferencí (spacák, karimatka, vařič, balené potraviny, pivo, funkční prádlo, vrchní vrstva odolná proti větru a dešti apod.).
My jsme po dobu co chodíme do hor už vyzkoušeli k jídlu kde co. Po letech zkoušení nakonec bereme např. ovesné kašičky z Lidlu, ve zdravých výživách se dají koupit výborné instantní polévky, nic to neváží a najíte se celkem dobře. Zkoušeli jsme i dehydrovanou stravu ale ta mi moc nechutnala. Jinak klasické proteinové tyčinky, čokolády a vždycky aspoň jedno pivo v plechu. Použité plechovky si samozřejmě vždy bereme zpět do civilizace.
Trasa vede v národním parku Adamello - Brenta. Můžeme říci, že celá oblast pohoří Brenty je unikátní díky širokým možnostem výběru tras, který je víc než pestrý. Kombinovat se dají jak klasické turistické chodníky, tak via feraty. V Brentě se nachází jedna z nejvelkolepějších via ferat v Alpách: Via delle Bochette, na kterou z námi popisovaného treku lze lehce nastoupit. Možností je opravdu spoustu. Trasa kterou jsme šli my se dá prodloužit o další úseky a v podstatě absolvovat celý okružní přechod Brenty. Ale na to už bude třeba aspoň týden času.
Kondice
Hobby sportovci, důchodci ve špičkové kondici, dospívající mládež v dobré kondici.
Nastoupané metry
1 000 - 1 500 m za den
Charakteristika
Možnost exponovaných úseků s řetězy (pro zkušeného vysokohorského turistu bez nutnosti jištění). Pohyb po sněhu, nutnost jistoty chůze v kamenitém terénu.