Okružní třídenní trek v Totes Gebirge natěžko

Ochutnávka toho nejlepšího z Totes Gebirge

Nástupní místo

Auto lze bezplatně zaparkovat na rozlehlém parkovišti u Almsee. Je to zároveň i nástupní místo na trek.
 

Popis treku

1. den

S Martinem, dobrým přítelem z vysoké školy, pořádáme jednou ročně přátelské přechody hor. Je to možná jediná a nejkrásnější příležitost, jak se vidět a zažít přitom dobrodružství. Pro náš, v pořadí již 6. přátelský přechod, jsme zvolili poprvé Rakousko a pohoří Totes Gebirge. Vyrazili jsme autem z Bratislavy k Almsee, kam jsme dorazili krátce po obědě. Auto jsme zaparkovali na oficiálním, rozlehlém a bezplatném parkovišti.

Cílem prvního dne bylo vystoupat do sedla pod Zwölferkogel. Když jsme po třičtvrtěhodince dorazili na rozcestí na konci údolí, byli jsme podle mapy ve dvou třetinách vodorovné vzdálenosti dnešního plánu. Jenže jsme měli před sebou ještě 1,2 km vertikální vzdálenosti, kterou jsme nakonec zdolávali asi 4-5 hodin. Stoupání bylo prudké již od rozcestí. Kamenný chodníček vedl nejdříve travnatými a stromovými porosty, pak klečemi, potom už byla jenom skála a pod sedlem, kde byly samé vertikály a zdálo se, že to nikam nevede, byla cestička zajištěná řetězy a vedena po skále.

Těsně pod sedlem bylo sněhové pole ve svahu, které jsme raději horko těžko obešli, protože to klouzalo (příště nezapomenout aspoň nesmeky). Jakmile se začalo stmívat, nouzově jsme našli kus rovné skály, kde jsme přespali.
 

2. den

Další den jsme mírně klesali k lukám a pomalu se ohlíželi po nějaké vodě. Tu jsme našli u hospodářských staveb v místě zvaném Elmgrube, kde nám místní turista ukázal trubku s vodou napíchnutou do jedné z hospodářských staveb. Tam jsme se pořádně napili a doplnili veškerou vodu. Odtud jsme stoupali k Phüringer Hütte, kde jsme si dali polévku (6 €). Dá se tam i pořádně najíst, ale za vysokohorské ceny.

Naše další stoupání vedlo výše na náhorní plošinu, kde už nerostla ani tráva, natož křoví a stromy. Bylo to jako měsíční krajina, ale byli jsme z toho nadšení, protože se to ani vzdáleně nepodobalo ničemu, co můžeme vidět v CZ/SK. Vodu zde ve volné krajině opravdu nenajdete. Nacházelo se zde i mnoho sněhových polí, které opět nevypadaly příliš bezpečně zvlášť, když jsme viděli, do jaké hloubky jsou odtáté při krajích.

Došli jsme do sedla Fleischbanksattel, kde jsme původně chtěli přespat, ale nenašli jsme zde jediný kousek rovného místa. Rozhodli jsme se pokračovat k Welserhütte.

A teď pozor, od té chaty nás vyhodili, protože v Rakousku není dobrým zvykem spát venku u chaty jako někde u nás v CZ/SK. Našli jsme si proto místo nad chatou, na trávě u meandrujícího potůčku, kde je dopadové místo balvanů z okolních skal. To místo nemůžete minout, je to tam jako z Pána prstenů. Ale podruhé bych tam asi nespal, protože jsme v noci neustále slyšeli padající kameny. Sic někde o dost dále od nás, ale musel jsem si cvaknout Fernet, abych v takto nebezpečném místě usnul.
 

3. den

Poslední, třetí den už byl jenom sestupní po prudkém svahu od Welserhütte dolů. Byly tam místy nepříjemná štěrková pole, na kterých to prokluzovalo, ale po těch dvou dnech jsem měl sníženou hranici vnímání nebezpečí. Jakmile jsme se dostali do údolí, pokračovali jsme nekonečnou asfaltkou po cestě zpátky k autu k Almsee. Tam jsme si napůl mrtví odložili bagáž do auta a šli se vykoupat do ledového Almsee, což byl po těch zážitkově a namáhavě výživných dnech doslova orgasmus. Potom se přihnaly mraky, začalo pršet a tím odzvonilo našemu treku. Cestou zpátky jsme se zastavili na prohlídku Linze a v noci odjeli zpátky do Bratislavy.
 

Náročnost

Co do náročnosti, kdo zvládl Vysoké Tatry nad 2 000 m n. m., zvládne i Totes Gebirge. Stezka naší trasy vedla hlavně po kamenech a skalách, místy pěšinkami po lukách. Počáteční výstup a závěrečný sestup byl velice strmý, místy zajištěný řetězy. Nevolnost z nadmořské výšky nás sice netrápila, ale impozantní skalní bloky a výhledy ze strmých srázů vzbuzovaly respekt. Sice se nešlo po ledovci, ale několik sněhových polí se našlo i na přelomu srpna / září.

Bohužel ve svažitých místech, kudy vedla stezka. Projít se to s velkou opatrností dalo, ale příště aspoň nesmeky nebo lépe mačky a trekové hole. Nejtěžší byl počáteční strmý výstup a závěrečný strmý sestup. Psa bych raději nechal doma, není to pro ně ideální terén. To stejné pro malé děti, takovýto trek pro ně ideální není (možná až děti od 15 let starší. 
 

Vybavení na trek

Jako základní výbavu na tento trek doporučuji karimatku (pro všechny případy lépe obyčejnou než nafukovací - ne vždy budete mít štěstí na trávník a bohužel skály nebo i kameny mají ostrý povrch), spacák, stan, kalhoty s odepínacími nohavicemi, min. 2 funkční trička, nepromokavá a větru odolná bunda a pevná kotníčková obuv (+ doporučuji na batoh připnout sandále pro večerní pohyb v tábořišti nebo závěrečnou chůzi po asfaltu).  
 

Dostupnost vody

Na tomto treku si vystačíte průměrně s 3 l vody na každý ze tří dnů. 3 láhve koupené sladké minerálky jsem vypil a po cestě doplňoval. Doplnit vodu lze v potůčku na počátečním stoupání, v průběhu cesty z potrubí u hospodářských staveb pod Pühringer Hütte, pak přímo na Pühringer Hütte. Pak dlouho nic až před sestupem do civilizace na Welser Hütte. Vodu není třeba filtrovat, z žádného zdroje jsem se nepoto… :)  
 

Možnosti přespání

Přespávali jsme ve spacáku na karimatce. Stan jsme tahali zbytečně, těch vhodných míst na stanování bylo po naší cestě jako šafránu. Vzít si namísto stanu nesmeky, udělal bych lépe.  
 

Vrcholy

Vrchol jsme paradoxně nezdolali žádný, spíše než vrcholový přechod to byl sedlový přechod. Výhledů na okolní pohoří jsme moc neměli, zato výhledů po horách Totes Gebirge bylo nespočet - a vskutku impozantních.  
 

Nebezpečí

Jako nebezpečné hodnotím počáteční stoupání a závěrečné klesání a také přechod sněhových polí ve svazích. Ale zvládnout se to dá hravě, jen je třeba zachovat chladnou hlavu, trpělivost a pečlivě vážit kroky. Hodnoceno samozřejmě ze slušeného počasí. Nebezpečné to bylo asi jako Vysoké Tatry v červnu.  
 

Jídlo

Jelikož nejsme vyloženě outdooroví nadšenci se vším všudy, ujídali jsme z tyčky salámu, zrníčkového chleba, vánočky a proteinové tyčinky. Najíst se dá dobře na chatách po cestě (Phüringer Hütte a Welserhütte), ale za vysokohorské peníze samozřejmě.
 

Zajímavosti

Koho fascinuje geologie, ten se bude cítit jako v ráji. Skály jsou velmi zajímavé, impozantní a budí obrovský respekt.