Seckauské Taury / Rakousko
Podzim
01. 10. - 02. 10. 2011
↑ 1289 m
↓ 1290 m
12.9 km
2 dny
max. 2397 m n.m.
min. 1390 m n.m.
Parkoviště u chaty Untere Boden Alm v údolí Feistreitz Graben. Údolí leží na jižní straně Seckauských Taur. Odbočka do údolí je ze státní silnice S36, do údolí se vjíždí za obcí Wasserleith.
Výstup na horu Seckauer Zinken 2 397 m n. m. jsme začali na parkovišti u salaší Unterte Boden Alm v údolí Feistritz Graben. Od parkoviště vede značená cesta č. 984. Nejprve se jde po široké cestě, která postupně přechází v horskou pěšinu. Cesta postupně nabírá výšku, ale stezka nás bezpečně provedla i mezi kosodřevinou. Po většinu výstupu jsme šli podel potůčku, ze kterého jsme nabírali vodu. Takto jsme vystoupali na hřebínek v jižní rozsoše hlavního hřebene. Odtud jsme poprvé v plné kráse viděli hlavní hřeben Seckauerských Alp, včetěně našeho hlavního cíle hory Seckauer Zineken 2 397 m n. m. Zároveň se otevřely ničím nerušené výhledy na hradbu hor severních vápencových alp, včetně Národní park Gesäuse, Eisenerských Alp a dalších horstev. Z hřebínku jsme přetraverzovali horu Hämmer Kogel 2 253 m n. m. do sedla pod horou Sekcauer Zinken. Zde jsme zanechali batohy a na lehko jsme po stezce vystoupali na samotný, velmi široký vrchol Seckauer Zinken 2 397 m n. m. Výhledy byly opravdu nádherné, zvláště díky krásnému podzimnímu počasí.
Z vrcholu jsme se vrátili zpět do sedla pro batohy a pokračovali směrem na východ na horu Hämmer Kogel. Poté jsme sestoupili na krásný hřeben a pokračovali přes horu Schwaigerhöhe 2 214 m n. m. na východ. Na mírném svahu za touto horou jsme postavili stan a strávili noc.
Díky poloze našeho stanu jsme ráno zažili nádherný východ slunce, umocněný inverzí v údolí. Po snídani jsme se vydali po hřebínku, který se začal stáčet na sever. Stále jsme šli po širokých alpských loukách. Hřeben začal postupně mírně klesat do údolí a u poslední hory tohoto hřebene - hory Tagwart 2 038 m n. m., jsme začali sestupovat. Sice zde není žádná stezka, ale jedná se o široký svah, takže zde nebyl žádný problém. Ve spodní části svahu jsme se napojili na cestu č. 984, kterou jsme sešli zpět na parkoviště, kde jsme měli zaparkované auto. Poté již následoval návrat do vlasti.
Lehký trek po značených trasách nebo alpských loukách. 2/3 cesty je po značených chodnících. Jen sestup z hřebene je ve volném terénu. Nejedná se o nic nebezpečného, sestup je veden po loukách.
Vodu lze nabrat v potocích na severních svazích hory Hämmer Kogel během výstupu. Ve vrcholových partiích a na hřebenu voda není.
Noc jsme strávili ve stanu na širokém hřebeni hory Schwaigerhöhe.
Během treku jsme vystoupali na tyto hory - Seckauer Zinken 2 397 m n. m., Hämmer Kogel 2 253 m n. m., Schwaigerhöhe 2 214 m n. m. a Tagwart 2 038 m n. m.
Během celého treku jsou krásně vidět okolní pohoří, hlavně Ennstálské Alpy, Hochschwab a na jihu také Seetalské Alpy.
Jedná se o bezprobémový trek většinou po stezkách nebo alpských loukách. Žádné nebezpečí zde nehrozí. I sestup z hřebene mimo značenou cestu je bezpečný. Je veden po širokém hřebeni a není zde problém s orientací.
Na trase není žádná chata, tak je nutné mít veškeré zásoby jídla sebou. My jsme si vařili na plynových vařičích, vodu jsme měli svou, 3 litry na osobu na celém trkeu.
Pohoří Seckauské Tauery je známé svojí opuštěností. Je opravdu náhoda, když zde potkáte člověka. Jediná výjimka je právě hora Sekauer Zinken. Díky své dobré dostupnosti z údolí je cílem turistů a proto na tomto vrcholu nejspíš nebudete sami. Platí to ale jen o této hoře, v další části treku jsme nikoho nepotkali.