Krátký výlet za horskými gorilami v parku Bwindi

Trekování horských goril v Bwindi od A do Z

Nástupní místo

Výprava začíná u vstupu do národního parku Bwindi, kde je možné nechat auto. Cesta autem ke vstupu je horská, klikatá a nezpevěná. Počítejte víc času na příjezd. V UWA Ranger Station Rushaga se dají zakoupit permity.
 

Popis treku

Pokud jedete bez osobního průvodce, nebo cestovky, musíte permit na gorily rezervovat předem na Internetu - veškeré info najdete na oficiálních stránkách zde.

Platit se dá i na místě kartou (700 USD). Po zaplacení a domluvení termínu se v 7:45 sejdete na meeting pointu kousek od hlavního vstupu do parku. Strážci Vás rozdělí do skupin. 8 turistů na jednu rodinu goril, rushaga má 8 rodin a Bwindi celkem 22 rodin goril.

Pokud potřebujete, můžete si zde také vybrat své nosiče (cca 20 USD) z řad domorodců. Povinně dostanete dřevěnou hůl na podpírání po cestě. Stejně jako u stopování šimpanzů v Kibale jdete s ozbrojeným doprovodem a hledáte rodinu v džungli, jak ji najdete (pokud), máte spoustu času na pozorování života ve volné přírodě.
 

Náročnost

Cesta vede džunglí, místy neprostupnou (strážci dělají cestu mačetou). Po cestě budete absolvovat prudší výstupy v blátě, po dešti to klouže, sem tam nevíte kam šlapete.

Na cestu dostanete hůl. Osobně bych malé dítě nebral. Stejně jako na Everestu i tady je možnost zaplatit si nosiče, ti pomáhají s bagáží a překonáváním terénu (v podstatě se můžete nechat vynést). Dle hodinek jsme šli 5,85 km a nastoupali 600 m ve výšce cca 2 000 m n. m.
 

Dostupnost vody

V parku se nedalo koupit nic, u vstupu je voda na wc a po cestě potok - ani jedno nedoporučuji k pití - pouze k umývání. Vodu si s sebou určite vemte balenou, po cestě se bude hodit.
 

Možnosti přespání

Po cestě do parku je několik možností kde se ubytovat. V době covidu jsou kempy skoro prázdné a nebylo potřeba to řešit předem. Jak nám říkal jeden zaměstnanec "6 let jsme měli úplně plno, ale poslední rok máme max 10 % návštěvnost - rok 2021.
 

Nebezpečí

Jste v džungli a ještě k tomu na horách. Když pominu nebezpečí ze strany zvířat, doporučuji dlouhý rukáv, dlouhé kalhoty a pevné trekové boty.

Do batohu pak nepromokavou bundu, vodu a repelent. Po cestě hrozil pád z kopce, hlína a čerstvě posekané porosty kloužou. U goril se nesmí jíst, pít a hole se odkládají bokem.
 

Jídlo

Výlet se dá zvládnout bez jídla, navíc před gorilami se z bezepčnostních důvodů jíst nesmí :)
 

Zajímavosti

Při tomto jedinečném zážitku si člověk vzpomene na příběh Dian Fosseyové, film Gorily v mlze. V současnosti jsou gorily v Ugandě i Rwandě chráněné a na jejich podporu jde i část ze vstupného. Ranger nám říkal příběh o tom, jak šel jeden z domorodců do parku lovit antilopu, gorila ho napadla on ji zabil a dostal za to doživotí. Jinak při ochraně parků v Ugandě zemřelo tuším 200 rangerů.

Národní park Bwindi Impenetrable National Park (BINP) se nachází v jihozápadní Ugandě. Park je součástí Bwindi Impenetrable Forest a nachází se podél hranice Demokratické republiky Kongo (DRC) vedle národního parku Virunga a na okraji Albertine Rift.

Skládá se z 321 kilometrů čtverečních (124 čtverečních mil) horských i nížinných lesů a je přístupný pouze pěšky. BINP je organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu, která je zapsána na seznamu světového dědictví.

V březnu 1999 se 100–150 bývalých rwandských interahamwských partyzánů infiltrovalo přes hranice z KDR a unesla 14 zahraničních turistů a jejich ugandského průvodce z centrály parku, nakonec jich propustila šest a zbývajících osm zavraždila mačetami a holemi.

Několik obětí bylo údajně mučeno a nejméně jedna z ženských obětí byla znásilněna. Ugandský průvodce byl polit benzínem a zapálen. Útok Interahamwe měl údajně „destabilizovat Ugandu“ a vystrašit turistický ruch z parku a připravit ugandskou vládu o příjmy.

Park byl na několik měsíců nucen zavřít a popularita gorilích výletů několik let velmi trpěla. Díky větší stabilitě se návštěvnost v oblasti obnovila. Ozbrojená stráž nyní také doprovází každou skupinu turistů.

Rushaga je ve vnitrozemí, tak bych se ozbrojenců z Konga úplně nebál, na rozdíl od naší návštěvy v Ishase (Queen Elizabeth NP), kde jsme přímo na otevřené hranici pozorovali stáda hrochů a řeku kolem nás střežili malé jednotky ugandské armády.