Přechod Geghamských hor s výstupem na horu Ažhadak

Třídenní trek na těžko v Geghamských horách k jezeru Sevan v Arménii

Nástupní místo

Vesnička Sevaberd, která leží na západní straně pohoří. Do vesnice jsme se dostali taxikem za 20.000 dramů z Jerevanu. Asi by to šlo levněji, ale vešlo se nás do auta všech pět a tak cena na jednoho nebyla tak hrozná.
 

Popis treku

1. den

Přechod Geghamských hor začal v hlavním městě Arménie Jerevanu. Zde jsme strávili den a noc v ubytování přes airbnb. Po nočním letu z ČR jsme si tak odpočinuli a hlavně měli dost času na degustaci místního národního pokladu - koňaku Ararat. Po domluvě nás ráno majitel domu za 20.000 dramů odvezl do městečka Sevaberd, kde začíná samotný přechod. Cena to asi mohla být i nižší, ale my ještě nebyli plně seznámeni s místními cenami. Vesnice Sevaberd je díra a nic zde není. Proto je nutné mít veškeré zásoby již z Jerevanu. Po dojemném rozloučení jsme se tedy vydali do hor.

První den jsme chtěli dojít k jezeru Aknalich. Žádná oficiální cesta k jezeru nevede a tak jsme se vydali po vyšlapaných cestách vzhůru. Hned od vesnice se začíná stoupat po nekonečných loukách (foto). Stromy v Geghamských horách nejsou. Pro lepší orientaci jsme používali gps v mobilech. Stále jsme tak stoupali částečně po vyšlapaných stezkách, částečně po loukách. Je neuvěřitelné, kolik zde roste rostlin a louky tak krásně voní. Občas jsme procházeli kolem táborů místních pastevců (foto). Samozřejmě jsme neunikli pozornosti a tak nás navštívil místní šohaj na koni. Odjížděl ale od nás zklamaný, neboť jsme mu odmítli dát dalekohled jednoho ze členů výpravy.

V druhé polovině cesty se stoupání zmírnilo a nakonec jsme došli až k jezeru Aknalich. Až zde jsme narazili na vodu, která tekla z tajícího sněhu. Jinak jsme po cestě narazili jen na jeden potok, ale ten byl blízko u pasoucího se stáda a tak jsme se báli kontaminace. Večer u jezera byl fantastický, slunce až kýčovitě zapadalo za nejvyšší horou Arménie - Aragatsem (foto).
 

2. den

Druhý den jsme od jezera vyrazili k hlavnímu cíly přechodu - hoře Ažhadak. V podstatě hned od začátku jsme šli volným terénem po loukách. Cesty zde sice nějaké byly, ale vedly do dalšího tábora pastevců a tomu jsme se chtěli vyhnout. Místní psíci vzbuzují respekt. Došli jsme tak pod úbočí hory (sopky) Western Aghusar a pokračovali mezi horami k malému jezeru. Od něj už je krásně vidět hora Ažhadak (foto). Pokračovali jsme k dalšímu jezeru přímo pod horou.

Zde jsme nechali batohy a po stezce vyrazili na lehko na vrchol. Nadmořská výška kolem 3 200 m n. m. je zde již přeci jen cítit a tak měli někteří členové lehké problémy. Na vrchol sopky však vede stezka, žádný exponovaný úsek zde není a tak nebyl s výstupem problém. Z vrcholu Ažhadak 3 597 m n. m. (nejvyšší bod okraje kráteru) jsou skvělé výhledy na všechny strany (foto). V kráteru samotném je jezero z tajícího sněhu. Po dostatečném odpočinku na vrcholu jsme se vrátili zpět k jezírku pod horou. Zde jsme si vzali batohy a sešli jsme k potoku pod úbočím hory. U potoka jsme postavili stany a strávili druhou noc (foto).
 

3. den

Třetí den nás čekal poměrně dlouhý sestup směrem k jezeru Sevan. Cílem bylo město Gevar, ale tajně jsme doufali, že bude stačit dojít do vesnice Tsaghkashen, odkud bychom se už nějak dopravili dál. Po sbalení stanů jsme se vydali po proudu potoka a začali jsme postupně klesat.

Sice zde není žádná cesta, ale opět se jde většinou po loukách. Občas je nutné přejít kamenná pole, ale to nebyl žádný problém. Po opuštění vyšších partií jsme se ocitli na rozlehlých pláních a po nich jsme postupovali dál. Cesta to bylo poměrně úmorná, bylo vedro a cíl poměrně daleko. Opět jsme minuli tábor pastevců.

Od něj začal definitivní sestup do vesnice Tsaghkashen. Nakonec jsme utahaní přišli až k místnímu obchůdku. Jako zázrakem ho zrovna otevírali (jen na půl hodiny) a měli i pivo (foto). Při konzumaci druhého kousku pěnivého moku se stal další zázrak a do vesnice přijel taxik, který někoho přivezl. Po rychlé domluvě nás na 2x odvezl do města Gevar. Odtud jsme poté pokračovali dalším taxikem k jezeru Sevan, kde jsme si pořádně odpočinuli a připravili se na další putování po arménských horách.
 

Náročnost

Jedná se o poctivý trek na těžko, hodí se tak dobrá fyzička. Zároveň se většinu času pohybujete ve vysoké nadmořské výšce, průměrně 3 000 m n.m., takže se můžou ze začátku objevit náznaky výškové nemoci. To platí hlavně pro výstup na Ažhadak, zde je už výška cítit výrazně. Technicky však trek není náročný. Jde se většinou po širokých pláních, která občas naruší kamenná pole. Občas jsme narazili na vyšlapané chodníčky. I výstup na Ažhadak je bez problémů, na vrchol sopky vede stezka.
 

Dostupnost vody

První den jsme brali vodu až u jezera Aknalich z vody, která vytékala z tajícího sněhu. Další dva dny jsme potkávali potůčky častěji, hlavně u nejvyšší hory pohoří Ažhadaku. Určitě ale doporučuji vzít si 3 litry vody na osobu na celý trek. V srpnu a září bude s vodou v horách větší problém, neboť už budou roztátá sněhová pole. Ideálně vodu z tajícího sněhu ještě filtrujte.
 

Možnosti přespání

Na trase samozřejmě není žádná horská chata. Je tak nutné mít vlastní stan a vůbec vše na třídenní trek. První noc jsme přespali u jezera Aknalich. Zde je i voda na doplnění zásob. Druhou noc pod horou Ažhadak. Opět u potoka.
 

Vrcholy

Na trase jsme zdolali nejvyšší horu Geghamských hor - Ažhadak 3 597 m n.m. Výhledy jsou úžasné na všechny strany. Je vidět celé pohoří Gegham, na východě jezero Sevan a také je vidět posvátná hora Ararat (foto). Ta ovšem leží již v Turecku.
 

Nebezpečí

Jelikož se jde celou dobu v otevřeném terénu, je nutné si dát pozor během bouřek. Není kam se schovat. Z divokých zvířat zde můžete spatřit medvěda. Jinak je trasa technicky jednoduchá, nejsou zde žádné nebezpečné úseky. Samozřejmě je dobré si dát pozor na nevolnost a bolesti hlavy způsobené vysokou nadmořskou výškou.
 

Jídlo

Celou dobu jsme jedli z vlastních zásob pořízených ještě v Česku. Plynové kartuše a další zásoby jsme bez problémů koupili v obchodě v Jerevanu, takže jsme bez problémů měli i teplou stravu a kafíčko každé ráno.
 

Zajímavosti

Sehnat kvalitní mapy Arménských hor je poměrně složité. My měli nakonec dobrou zkušenost s mobilem a mapy.cz. Měli jsme ale také staré sovětské mapy. Ty jdou stáhnout zde.
Nejlepší způsob dopravy v Arménii je využít taxi nebo maršrutku. To je vlastně malá dodávka pro cca. 10 osob. My jsme jednoznačně preferovali taxi. Bylo nás 5 a takřka vždy jsme se do auta vešli a tudíž jsme náklady v pohodě rozpočítali. Navíc chytnout kdekoliv v Arménii taxi není problém a není tak nutné čekat na odjezd maršrutky. Ty mají daný čas odjezdu, ale vyrazí, až se naplní kapacita vozidla.